Nastal podzim. Všechna zvířátka, která zimu prospí, si sháněla zásoby jídla a plnila si spižírny. Všechna, až na jednoho popleteného ježečka, který nevěděl, že za chvíli přijde zima. Vyhříval se na sluníčku a jen tak se potuloval po zahrádkách.
Každé zvířátko, které ho potkalo, mu radilo, ať si taky poshání nějakou potravu, že brzy napadne první sníh. Ježek se jim ale vysmál: „Jakýpak sníh, podívejte se, jak krásně svítí sluníčko.“ Když byl z toho vyhřívání a všech rad unavený, řekl si, že si chvilku zdřímne. Jen tak na pár minut. Jaké to ale bylo překvapení, když ježka probrala hrozná zima. Probudil se až k ránu, a celou noc padal sníh. Rychle začal pobíhat a hledat nějaký úkryt, ale ne a ne nějaký najít, vše zapadlo sněhem. Když už promrznul tak, že necítil ani nožičky, našla ho holčička, která se radovala z prvních sněhových vloček. Vzala ho domů a přezimoval pěkně v teple. Na jaře, když ho holčička pustila zpět na zahradu, si ježek řekl, že na příští zimu se musí včas připravit a nespoléhat na teplé sluníčko, ale na to, že je již podzim.Napsal/a: Johanka
