Slovo pohádka pro mě znamená mnoho. Pohádka mě provází v podstatě každý den, ať už ve vysněném pohádkovém rodinném životě, který je částečně i realný /akorát nám na zahradě chybí bílý kůň a královské koruny na hlavě/ nebo každodenní pohádky s dětmi. Já jako malá pohádku o rodinném štěstí nezažila a nikdo mi ani pohádky nečetl, tak se aspoň teď snažím mít rodinnou pohádku a hodně dětem číst, aby i ony to pak vracely svým dětem, je totiž krásné mít pohádky, ať už pravdivé, či vymyšlené.
Rozhodla jsem se zveřejnit pohádky od mé dcery Natálky, první je veršovaná pohádka ze školky, kterou se naučili s paní učitelkama u kytary a ta druhá je verze přímo od Natálky.
V druhé pohádce jsem záměrně nechala slova tak, jak je moje holčička vypustila z pusy 🙂
O perníkové chaloupce- verze ze školky 🙂
Odkud ten náš holub letí??
Letí z lesa milé děti.
Vrkú, vrkú, vrkú, cos tam viděl holoubku???
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls taky Mařenku??
Jakpak by ne holenku.
Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu vystrčila bába bradu, nebáli se holoubku???
Jakpak by ne!!!
Zavřeli chaloupku na cukrový klíč a už byli pryč.
O perníkové chaloupce- verze od Natálky 🙂
Bylo, nebylo jedno království a v něm žila královna a ta královna měla holčičku, jmenovala se Terezka.
Měla taky synouška, jmenoval se Jeník.
A královna měla krále a vládli celému světu.
Jednoho dne opustili holčička a chlapeček království, utekli do lesa, viděli tam jednu velkou chatu, byla celá z perníků.
V té chatě bydlela jedna bába. Ta bába měla kocoura, k tomu ještě pavouka, měla velký kotel a v něm míchala lektvary, měla k tomu pomocného hada.
Bába měla ještě sovu, která hlídala chatu.
Sova, když někoho viděla, dělala húhúhú.
Bába otevřela dveře, chytila je za trička, Jeníka zavřela do chlívku a vykrmovala ho kostičkama.
Z Mařenky udělala sluhu, dala jí koště a řekla jí, ať zametá.
Bába se šla kouknout na pec, jestli už pořádně hoří, aby si mohla Jeníka upéct.
Terezka vzala koště a začala bábu bouchat koštětem, bába se lekla a spadla, Terezka jí vzala klíče a odemkla chlívek.
Pak společně vzali lopatu, hodili bábu do pece, vzali nějaké perníky a utíkali domů do království za maminkou a za tatínkem.
Už nikdy do lesa nešli sami.
Tak a tohle je konec pohádky od Natálky, každé slovíčko je její, nic jsem nepozměnila, doufám, že se vám pohádka líbila, já jak ji slyšela poprvé, tak mi vykouzlila velký úsměv na rtu 🙂