Milé VD stránky:
Slovo pohádka pro mě znamená mnoho. Pohádka mě provází v podstatě každý den, ať už ve vysněném pohádkovém rodinném životě, který je částečně i realný /akorát nám na zahradě chybí bílý kůň a královské koruny na hlavě/ nebo každodenní pohádky s dětmi.
Rozhodla jsem se zveřejnit pohádky od mé dcery Natálky, první je veršovaná pohádka ze školky, kterou se naučili s paní učitelkama u kytary a ta druhá je verze přímo od Natálky.
V druhé pohádce jsem záměrně nechala slova tak, jak je moje holčička vypustila z pusy 🙂
O perníkové chaloupce- verze ze školky 🙂
Odkud ten náš holub letí??
Letí z lesa milé děti.
Vrkú, vrkú, vrkú, cos tam viděl holoubku???
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls taky Mařenku??
Jakpak by ne holenku.
Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu vystrčila bába bradu, nebáli se holoubku???
Jakpak by ne!!!
Zavřeli chaloupku na cukrový klíč a už byli pryč.
O perníkové chaloupce- verze od Natálky 🙂
Bylo, nebylo jedno království a v něm žila královna a ta královna měla holčičku, jmenovala se Terezka.
Měla taky synouška, jmenoval se Jeník.
A královna měla krále a vládli celému světu.
Jednoho dne opustili holčička a chlapeček království, utekli do lesa, viděli tam jednu velkou chatu, byla celá z perníků.
V té chatě bydlela jedna bába. Ta bába měla kocoura, k tomu ještě pavouka, měla velký kotel a v něm míchala lektvary, měla k tomu pomocného hada.
Bába měla ještě sovu, která hlídala chatu.
Sova, když někoho viděla, dělala húhúhú.
Terezka a Jeník se rozběhli za tou perníkovou chatou, přiběhli k ní a sova udělala húhúhú, sova odletěla k bábě, zahoukala, že Terezka s Jeníkem jsou tu.
Bába otevřela dveře, chytila je za trička, Jeníka zavřela do chlívku a vykrmovala ho kostičkama.
Z Mařenky udělala sluhu, dala jí koště a řekla jí, ať zametá.
Bába se šla kouknout na pec, jestli už pořádně hoří, aby si mohla Jeníka upéct.
Terezka vzala koště a začala bábu bouchat koštětem, bába se lekla a spadla, Terezka jí vzala klíče a odemkla chlívek.
Pak společně vzali lopatu, hodili bábu do pece, vzali nějaké perníky a utíkali domů do království za maminkou a za tatínkem.
Už nikdy do lesa nešli sami.
Tak a tohle je konec pohádky od Natálky, každé slovíčko je její, nic jsem nepozměnila, doufám, že se vám pohádka líbila, já jak ji slyšela poprvé, tak mi vykouzlila velký úsměv na rtu 🙂
Napsal/a: marika81
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Veršované je to moc hezké,další věc,kterou jsme si večer četli a dlouho o tom vyprávěli,Natálko super…
Verze od Natálky je úžasná! Až příště něco vykouzlí, ráda si přečtu! 😀
verzi ze školky umím do dnes .Jinak pěkná
Jůůůůů, tak ted mi ta pohádka nevykouzlila jen úsměv, ale už se tomu hlasitě směju, no prostě naša Natala, má bujnou fantazií a slovní zásobu rok od roku větší 🙂
První veršovanou také znám a od Natálky je moc pěkná..šikula :-).
mari se mi vrátil usměv na tvář první veršovánku mám ráda a jako asi většina ji máme spojenou s dětstvím, Natálka je šikulka a je moc hezké že umí takhle vyprávět ono dnes to je opravdu malý zázrak, jé já už se těším až jeník také bude povídat pokud si bude něco pamatovat, doufám že k pohádkám a knížkám se mi ho povede vést u kluků se mi to nepovedlo čtení jim moc nejde tak o to nestojí…
Mari super 😀 Ta první veršovaná se mi moc líbila ještě z dětství,takže byla mezi prvními kterou jsem naučila dceru.No a co se týče Natálky,má velkou slovní zásobu a fantazii,myslím,že si sní ještě užiješ 😀 Zuzina:-)
Mobile Sliding Menu