Bylo, nebylo. Za spoustou hor, řek, v jednom malebném lese, říkejme mu třeba Kapradín, se odehrál příběh, který vám teď budu vyprávět. Na mnoho zvířat, které zde žili, stromů a plodů, které zde rostly, dohlížela dobrá víla, strážkyně Kapradína.
Často les navštěvoval i zlý výrostek Bedřich, syn zámeckého pána. Byl to takový ničema, který nedal lesu nikdy pokoj. Lámal větve, rozkopával houby a plašil zvěř. Jednoho dne ale strážkyni lesa došla trpělivost.To se Bedřich vydal do lesa vyzkoušet nůž, který dostal od otce k svátku. Na tom by nic špatného nebylo, kdyby jej nechtěl vyzkoušet na kmenech stromů. Jenže u prvního zářezu se objevila strážkyně a nezbedu Bedřicha proměnila v malého, bojácného jelínka. I toulal se Bedřich lesem vystrašený, v kůži zvířete bezbranného.
Uplynul nějaký čas, než se z něj stal udatný jelen. Samotář, smířený se svým osudem. Les se mu stal domovem.
Blížila se zima a do Kapradína se vydal zámecký pán s poddanými, aby se zásobil dřevem. Nešlo mu ovšem o spadané větve, ale o zdravé kmeny. Než se ale dal do jejich kácení, jelen se k němu odvážně přiblížil a promluvil Bedřichovým hlasem.
Otec v něm poznal svého ztraceného syna, pochopil, že to, k čemu se chystá, není správné, a proto od svého úmyslu upustil. Díky tomuto, lesu prospěšnému skutku, se z Bedřicha stal opět člověk.
Napsal/a: Macek
