Před dávnými časy, stála v krásném hlubokém lese roubená chaloupka. Žila v ní hodná čarodějnice Jasmína, která se starala o les, sbírala bylinky, kterými léčila nemocná zvířátka, zkrátka pomáhala všem, kdo pomoc potřebovali. Lidé z okolí se do lesa nebáli vstoupit, protože věděli, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Ale nic netrvá věčně…V dalekých severských lesích žila zlá čarodějnice Gerda, sestra Jasmíny, která jí záviděla klidný a láskyplný život. Proto se rozhodla, že to tak nenechá a vydala se na cestu za Jasmínou…
Jasmína zrovna pekla perníčky, které rozdávala chudým dětem, když se rozrazily dveře a v nich stála Gerda a zakřičela: „Jasmíno, proklínám tebe i celý les!“ Vtom les potemněl a Jasmína se proměnila v perník, kterým obrostla celá chaloupka. Po celém lese se rozléhal zlý smích, který vyhnal všechna zvířátka a ptáčky a od té doby se lidé lesa začali bát.
Uběhlo spoustu času, když jednoho dne se u chaloupky objevil Jeníček s Mařenkou, byli celí ustrašení a hladoví, neposlechli totiž rodiče a v lese zabloudili. Když zjistili, že je chaloupka z perníku, uloupli si kousek, aby zahnali hlad. Když vtom se rozlétly okenice a Gerda křičí: „Kdo mi to tu loupe perníček?!“ Uviděla děti a chtěla je chytit a potrestat, ale Jasmína jí nepustila, obrostla perníkem dveře i okna, aby nešly otevřít a volala na děti, ať utíkají pryč z lesa. Děti na nic nečekaly a běžely, co jim síly stačily. Ani nevěděly jak, najednou byly z lesa venku, zrovna u jejich rodné vsi. Honem běžely domů a vypověděly mamince a tatínkovi, co v lese zažily. Rodiče na nic nečekali a šli za dědou Kubou, který byl moudrý a světaznalý. Ten jim poradil, aby šli do sousedního království, kde žije čaroděj Vilemín, který Jasmíně určitě pomůže…
Dali na Kubovu radu, Vilemína našli a protože byl Vilemín hodný a silný čaroděj, rozhodl se, že Gerdu vyžene pryč z lesa. Když přišli k chaloupce, Jasmína povolila dveře, Gerda vylétla ven a chtěla všechny začarovat. Ale Vilemín byl rychlejší a proměnil Gerdu v černou skálu. Zlé kouzlo pominulo, les se rozzářil a Jasmína stanula před Vilémínem ještě krásnější než dříve. Zamilovali se do sebe a tak tu spolu žili a starali se o les, zvířátka i lidi…