Jednou na jaře se jedné černé kočce narodila čtyři koťátka, dvě byla černá a dvě mourovatá. Žila na chatě v horách. Za nějaký čas přijel mladý muž, jedno černé koťátko vzal do košíku a odvezl do města do paneláku svojí slečně.Protože bylo koťátko černé jako čertík, chtěli mu říkat Bertík, ale protože to byla holka, začali jí říkat Bertinka.
Bertinka byla velice plachá a neposedná kočička. Cizích lidí se bála, ale se svými dvěma dvounožci se mazlila ráda. Někdy jí chytl rapl a začala lítat po bytě z jedné místnosti do druhé, skákala na okna, no prostě čert.
Jednou v létě, bylo velice horké počasí, nechali dvounožci v noci okno otevřené. Ráno se probudili, volali na Bertinu, ale ta nikde. Hned je napadlo, že asi vyskočila z okna, naštěstí bydleli v 1. patře, doufali, že se jí nic nestalo. Šli tedy ven a hledali jí okolo domu, na hřišti, za plotem školky, ale Bertina nikde. Už se blížil večer, a slečna už začala Bertinku oplakávat, prohledali snad už všechna místa. Tak kde by mohla být? Pak uviděla, že u zdi domu roste křoví, koukla se tam. Bertinka se tam choulila k větvi, ani jí nemohli dostat ven, strašně se bála a pevně se větve držela. Nakonec se jim to povedlo, jakmile Bertinka zjistila, že to jsou její dvounožci, schoulila se jim do náručí a vrněla a vrněla a vrněla.