O zmrzlém sněhulákovi

Králíček4
14 roky ago
• Categories: Pohádky

Jednou v zimě, když napadl sníh, si děti postavily sněhuláka. „Páni, ten je krásný, ten se vám ale povedl,“ volala na děti maminka. Davídek a Verunka se na sebe pyšně podívali. Však se jim opravdu povedl. Oči měl ze sušených švestek, místo nosu mrkev a na hlavě starý červený hrnec. A protože se už začalo stmívat, zavolala maminka děti domů…V noci mrzlo, až praštělo. Verunka ve spánku uslyšela tichounké cinkání. „Davídku, Davídku, co to je?“ Budila Verunka svého brášku. „Nech mě, já chci spát, ráno se podíváme,“ a tak děti znovu usnuly.

Ale cinkání tu bylo zase. Verunka se znovu probudila. „Davídku, vstávej, jdeme se podívat na zahradu.“ Davídkovi se moc z teplé postýlky nechtělo, ale nakonec vstal. Děti si vzaly bundy, čepice a kozačky. Páni, to vám byla venku zima. Děti potichu chodily po zahradě a poslouchaly, jestli uslyší znovu to cinkání. A opravdu, bylo to jako malé zvonečky. „Už to vidím!“ volal Davídek a utíkal za sněhulákem.

Sněhulák se celý klepal zimou, jak byl celý zmrzlý, a tak to vypadalo, jako když zvoní rolničky.
„Copak se ti stalo, sněhuláku?“ ptala se Verunka. „Copak ty to nevidíš?“ cinkal sněhulák, „Je mi zima.“ Jak ti může být zima, jsi přece ze sněhu,“ divila se Verunka. „To teda nevím, ale asi tady zmrznu,“ cinkal zase sněhulák. „Co budeme dělat? K nám domů ho vzít nemůžeme, tam by roztál…“

Ale Verunku něco napadlo. Sundala sněhulákovi z hlavy hrnec a dala mu svoji čepici. „Zima, zima,“ cinkal dál sněhulák. Davídek si sundal šálu, tak já ti ji sněhuláku půjčím. Ach jé, to je teplounkou, děkoval dětem sněhulák. Ale děti už utíkaly se ohřát do svých postýlek.

Ráno, když šly do školky a školy, hledala maminka čepici a šálu. „Vy nezbedové, kampak jste je zase dali?“
Ale děti nic neřekly. Kdopak by jim uvěřil, že sněhulákovi byla v noci zima.