Byl jednou jeden král a ten měl syna. Když syn vyrostl, říká mu král: „Musíš si jet hledat do světa nevěstu, najdi si takovou, která nebude pyšná, bude hezká a nebude urozeného původu.. ty jsou pyšné a zkažené.. najdi si děvče z vesnice. Tak se milý princ, jmenoval se Vítek, vydal do světa.
Šel přes hory a doly, přes potoky a lesy, až došel k chaloupce uprostřed lesa. Zaklepal, vešel dovnitř… a nikde nikdo. Vypadala ale obydleně, tak si řekl, že počká, až někdo přijde, a poprosí o nocleh. Čekal dlouho, už se setmělo… a Vítek únavou usnul. Probudily ho divné zvuky – škrábání podlahy a kvílení. Vítek moc statečný nebyl, tak zalezl za pec a čekal. Najednou se uprostřed světnice zvedl vichr a objevila se dvě strašidla. Jedno tenké a vysoké, druhé malé a tlusté. A začala se dohadovat: ,,To je můj zámek,“ povídá tlustý. ,,Ne, můj, já ho viděl první,“ říká druhý. A tak to šlo pořád dokola, až Vítek z jejich řečí pochopil, že chalupa, kde byl, je začarovaný a ztracený zlatý zámek.Byl zakletý, protože dva bratři – dvě strašidla, se nemohli domluvit, čí bude a kdysi z chamtivosti zavraždili svého otce, který tu byl králem. Vítek si v duchu povídá: ,,To by v tom byl čert, aby se těm dvěma nedalo nějak pomoct, když už tak příšerně kvílí nad svým osudem.“ Překonal svůj strach a pomalu vylezl zpoza pece.
Když ho strašidla spatřila, začala kvílet ještě víc, strašit ho a pohazovat s ním od stěny ke stěně. Vítek se nedal a hvízdnul tak silně, až i strašidla polekal a na chvíli zklidnil. Přemýšlel, a tu ho něco napadlo. Proč se asi pořád přou, když už jsou stejně mrtví? A tak jim tu svou myšlenku řekl…strašidla se na chvíli zarazila, ale pak pokračovala v tahanici, do které zapojila i Vítka. Ten musel znovu hvízdnout a říká strašidlům: ,,Jestli se nepřestanete hádat, vypráším z vás kožich.“ To už na strašidla platilo. Začala se vymlouvat, že ona se hádat nechtějí, ale jak že mají vyřešit ten spor o zámek, když jsou dva a zámek jen jeden?
Vítek povídá: „Tak proč si zámek nenecháte oba? Každý polovinu?“ to strašidla zarazilo.. ,,No jo, když už vlastně strašíme a stejně nic jiného neděláme, můžem strašit ve stejném zámku spolu a nehádat se.“ Tlustý na to: ,,No jo, to by šlo bratře.“ Vítek povídá: ,,Podejte si na to ruce.“ Když to strašidla udělala, najednou se zvedl vichr a strašidla odnesl do říše smrti.
Vítek bratry zachránil a tím, že uznali svou chybu a domluvili se, mohli se rozplynout. Vítek usnul a když se ráno probral, kde to je? Krásná komnata plná zlata a nad ním se sklání krásná komorná. Vítek si řekl: ,,Proč já se to vydal do světa? Najít nevěstu… a tady zrovna jedna je a nádherná.“ Tak Aničku, tak se dívka jmenovala, vzal za ruku a řekl jí, jestli se nechce stát jeho ženou, že se do ní na první pohled zamiloval. Anička se zapýřila a povídá: ,,Mě se taky moc líbíte princi.“ A tak byla svatba a pokud neumřeli, žijí na zlatém vršku dodnes.
Napsal/a: xjannickax
