O zasněženém sněhulákovi

Rubrika: Pohádky

Byl jeden rozlehlý, hluboký, tajemný les. Mezi lidmi se povídalo, že tam prý straší. Málokdo se do lesa odvážil jít na houby či borůvky, a když, tak jen na samý kraj. A přitom se lidé báli naprosto zbytečně! Ano, v lese žilo mnoho prapodivných stvoření, ale všechna byla dobráky od kosti…

Stejně tak i Rampušák. Malý skřítek, který miloval zimu. A který tuze rád pomáhal ostatním lesním obyvatelům, které zima potrápila. Pomohl už ledaskomu – třeba ježečkovi či víle Studničce.

Ode dne, kdy pomohl zaječici, uplynulo už mnoho dní. Prochodil známá místa v lese křížem krážem, ale naštěstí nikdo nepotřeboval pomoct. Rampušák se proto rozhodl zase se vydat na pořádně dlouhou procházku, do vzdálených míst, kam téměř nechodil. Třeba tam najde někoho, komu bude moct pomoct.

A tak se skřítek zatoulal až na samý kraj lesa. Byl tu poprvé a nestačil se divit. Z lesa byl zvyklý na spoustu stromů. Teď se před ním rozprostírala široká, rozlehlá krajina bez jediného stromečku. Zasněžená pole. Jednolitá bílá plocha, kam jen oko dohlédlo. Jen na jednom místě v dálce bylo vidět pár vesnických domečků.

Rampušák byl tou neobvyklou podívanou uchvácen. Kdyby chtěl dojít až na kraj vesnice, trvalo by mu to velkou spoustu dnů. Snad poprvé si uvědomil, jak je maličký…

Jak se tak rozhlížel po krajině, všiml si malého kopečku. Vypadal zvláštně a skřítek se proto vydal blíž, aby si tu prapodivnou hromádku sněhu mohl lépe prohlídnout. Když přišel blíž, vyjukl překvapením. Ta zasněžená hromádka byl sněhulák!

„Chudáček malý,“ pomyslel si Rampušák, „vždyť ještě chvilku a sněhuláček by se v sněhu dočista ztratil!“ Skřítek opatrně odhrabával sněhové závěje, dokud sněhulák nebyl zase vidět. A, světe, div se, na Rampušáka se pomalu podívalo jedno oko, druhé oko, a než se skřítek stihl vzpamatovat z leknutí, sněhulák mu poděkoval. Rampušák a sněhulák si chvíli povídali. Sněhulák vyprávěl o dětech, které ho postavily, a o jejich strachu z lesu, skřítek mu na oplátku pověděl o své jeskyni a svých kamarádech.

„Rampušáčku, prosím,“ začal sněhulák, „mohl bys mě vzít do své jeskyně? Nebudu ti překážet. Tady venku zase bude sněžit. Nebo vysvitne sluníčko, oteplí se. Jedno i druhé by byl můj konec. Prosím!“

„Samozřejmě, že se mnou můžeš bydlet. Už jsem si tolikrát říkal, že je mi doma v jeskyni samotnému smutno. Budu s tebou bydlet moc rád.“

A tak si skřítek Rampušák odnesl sněhuláčka domů. Postavil ho do nejtemnějšího kouta, protože tam byla největší zima, tam se sněhulák nerozpustí ani uprostřed horkého léta. A aby sněhuláčkovi nebylo smutno, když byl skřítek na svých procházkách, postavil mu Rampušák ze sněhu druhého sněhuláčka, tedy vlastně sněhulačku. 🙂 Sněhulák byl rád, že má kamarádku, se kterou si může celé dny povídat.

Jen Rampušák chodil na procházky stále sám…

náhled

Článek byl zařazen do soutěže
Pohádková soutěž o pohádkové ceny, do které můžete až do 12.ledna 2010 poslat svůj příspěvek i vy.

Ceny do soutěže věnovalo Nakladatelství XYZ.

Napsal/a: kekunka

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Rampušák si poradí. Hlavně, když zachránil sněhuláčka a ještě mu opatřil partnerku. Štastný konec, a to je pro pohodové usínání mrňat nejdůležitější. Pěkně jsem si početla, kekunko.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist