O zajíčkovi a lišce

Rubrika: Pohádky

Byl jeden malý zajíček, který žil se svou hodnou babičkou. Měl však jednu velkou vadu, že se všeho moc bál.

Babička mu dobře radí: „Po tmě nechoď, synku, jen se schovej pod peřinku. Voda studí jako led, skoč tam – utopíš se hned.“ Až se z malinkého zajíčka stal strašpytel. Strejda Honza ho měl rád, říkal mu, že se nesmí tolik bát. Jenže zajíček se lekne i kdyby před něj jen lístek spadl. Jednou k jejich domovu přišla liška na lovu. Zajíci se polekali, honem domů pospíchali. Zajíček malého Pepíčka vleče, ten té lišce neuteče. Zajíček se celý třese, kamarádka liška ho už nese. Ted už nesmí ztratit čas, chytil lišku za ocas. A v té chvíli liška milá, maličkého upustila. Liška skáče zuby cení, ale nic to platné není. Počkej liško, já ti dám, na ten strom tě nachytám. Pustil ocas, zůstal vzadu, liška netušila zradu. Bolestí se celá choulí, na hlavě má velkou bouli. Zajíčkové radost mají a hned domů pospíchají. Babička jen tiše vzdychá, „už jsi doma a máš být rád, kdoví co se mohlo stát.“ Ale zajíček jí říká: „Já jsem neměl čas se bát.“ Vítali ho kudy šel. Zahnal lišku zajíc malý, všechny děti si s ním hrály, už to nebyl strašpytel.

 

Napsal/a: denous

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • mura

    Moc pěkná básnička-tuto básničku nám babička dost často večer řikavala-děkuji za připomenutí.

  • Anonymní

    Moc děkuji za připomenutí téhle básničky, zahřála mě ta vzpomínka u srdce.. Maličko jsem to opravil a doplnil, tady je výsledek:

    Zajíček strašpytel

    Byl jednou jeden zajíček,
    a že byl ještě maličký,
    žil u své hodné babičky.
    Babička na něj šila, prala,
    často mu dala dobrou radu.
    Měla jen jednu velkou vadu,
    že se tak všeho hrozně bála.

    Babička mu dobře radí:
    Boj se potmě, milý synku,
    jen se schovej pod peřinku!

    Babička mu dobře radí:
    Voda studí jako led,
    skoč tam – utopíš se hned!

    Babička mu dobře radí:
    Nechoď s kluky, chlapče milý,
    uteč, oni by tě bili!

    Zajíček při té její řeči,
    viděl kolem jen nebezpečí,
    lekal se všude kudy šel,
    a stal se z něho strašpytel.
    Strejda Jindra ho měl rád,
    říkal, nesmíš se tak bát.

    To se jistě lehko řekne,
    jenže zajíček se lekne,
    kdyby před ním lístek spad.
    Jen s Pepíčkem si mohl hrát.

    Jednou k jejich domovu,
    přišla liška na lovu.
    Zajíci se polekali,
    velcí stejně jako malý,
    a hned domů pospíchali.

    Zajíček Pepíčka vleče,
    ale Pepíček je malý,
    ten té lišce neuteče.

    Zajíček se celý třese,
    kamarádka liška nese!

    Teď už nesmí ztrácet čas,
    chytí lišku za ocas,
    a v té chvíli, liška milá,
    maličkého upustila.

    Liška skáče přes tři meze,
    zajíček se pěkně veze.
    Liška skáče, zuby cení,
    ale nic to platné není.

    Počkej liško, já ti dám,
    na ten strom tě nachytám!

    Pustil ocas, zůstal vzadu,
    liška netušila zradu,
    a jak rozběhnutá byla
    hlavou na strom narazila.

    Bolestí se celá choulí,
    na hlavě má velkou bouli,
    narazila si i záda,
    utekla a byla ráda.

    Zajíčkové radost mají
    a hned domů pospíchají.
    Tam je všichni přivítali,
    zajíčkovi na krk dali,
    za odvahu velký řád,
    to byl strýček Jindra rád.
    Říká mu: „Tak vidíš brachu,
    Přeci jen ses zbavil strachu!“

    Babička jen tiše vzdychá,
    už jsi doma, to buď rád,
    kdo ví, co se mohlo stát.
    Ale zajíček jí říká:
    Já jsem neměl čas se bát.

    Vítali ho kudy šel,
    zahnal lišku zajíc malý,
    všechny děti si s ním hrály,
    už to nebyl strašpytel.

  • Anonymní

    Chci poděkovat za vaši pohádku, narodila se mi dcerka po 22 letech po synovi a těžce jsem vzpomínala na veršovanou pohádku o zajíčkovi Strašpytlovi kterou jsem jako dítě uměla nazpaměť, až díky vaší pohádce se mi podařilo si vzpomenout- a napsat – není to asi ještě jako originál, ale stejně je to kouzelné, mám radost. Děkuji a posílám. Originál od r. 1971 už nevyšel – což je škoda 🙂 mějte se fajn. Vlaďka

    Zajíček strašpytel

    Byl jednou jeden zajíček,
    a že byl ještě maličký,
    žil u své staré, hodné babičky.

    Babička na něj šila, prala,
    někdy mu dala dobrou radu,
    měla však jednu velkou vadu,
    že se tak všeho hrozně bála.

    Babička mu dobře radí:
    boj se potmě milý synku,
    jen se schovej pod peřinku.

    Babička mu dobře radí:
    voda studí jako led,
    skoč tam – utopíš se hned.

    Babička mu dobře radí :
    nechoď s kluky chlapče milý,
    uteč oni by tě bili.

    Zajíček při té její řeči,
    viděl všude jenom nebezpečí,
    lekal se všude kudy šel,
    a stal se z něho strašpytel.

    Strejda Jindra ho měl rád,
    říkal, nesmíš se tak bát,
    jenže ono se to lehko řekne,
    ale zajíček se lekne,
    i kdyby je lístek spadl,
    jen s Pepíčkem si mohl hrát.

    Jednou k jejich domovu,
    přišla liška na lovu.
    Zajíci se polekali,
    velcí stejně jako malý,
    honem domů pospíchali.

    Zajíček Pepíčka vleče,
    ale Pepíček je malý,
    ten té lišce neuteče.
    Zajíček se celý třese,
    kamarádka Pepíčka už liška nese.

    Teď už nesmí ztrácet čas,
    chytí lišku za ocas,
    a v té chvíli liška milá,
    maličkého upustila.

    Liška skáče přes tři meze,
    zajíček se pěkně veze.
    Liška skáče zuby cení,
    ale nic to platné není.

    Počkej liško, já ti dám,
    na ten strom tě nachytám,
    pustil ocas, zůstal vzadu,
    liška netušila zradu,
    a jak rozběhnutá byla
    hlavou na strom narazila.

    Bolestí se celá choulí,
    na hlavě má velkou bouli,
    narazila si i záda,
    utekla a byla ráda.

    Zajíčkové radost mají
    a hned domů pospíchají.
    Tam je všichni přivítali,
    zajíčkovi na krk dali,
    za odvahu velký řád,
    to byl strýček Jindra rád.

    Babička jen tiše vzdychá,
    už jsi doma, máš být rád,
    kdoví co se mohlo stát.
    Ale zajíček jí říká:
    Já jsem neměl čas se bát.

    Vítali ho kudy šel,
    zahnal lišku zajíc malý,
    všechny děti si s ním hrály,
    už to nebyl strašpytel.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist