V lese na houští žilo hejno malých, černých ježečků, kteří měli tůůůze dlouhé a hlavně ostré bodlinky. Na ty bodlinky si loupili pro sebe potravu.
A jeden ježeček se rozhodl, že se vydá do zahrádky na jablíčka, která zrovna krásně uzrála a červenala se na stromě.Počkal si, až se setmí, aby ho nikdo neviděl a když už byla taková tma, že by se dala nožem krájet, že i ježeček měl co dělat, aby cestou nenarazil do stromů, vydal se na lup. Přeběhl přes louku, proběhl plotem, ve kterém byla díra a špacíroval si to po betonové pěšince. Jenže jak tak šel, tak jeho dupání vzbudilo všechny v chaloupce. Rozsvítili, protože je vylekalo, kdo to tam na zahrádce chodí. Ježeček se rychle schoval.
Když ale otevřeli dvířka, nikoho nespatřili a tak ježeček znovu mazal ke stromu, kde zatím dozrála jablíčka. Ostatním v chalupě to nedalo a tak znovu vykoukli ze dveří, protože měli strach, že jim do dvora vlezli zloději. Svítili baterkou všude kolem, až najednou spatřili ježečka. Museli se tomu smát. Jelikož se ale chtěli prospat a dupání ježečka by je v noci budilo, vzali ho opatrně a vynesli zpět k louce.
Ježeček chvíli počkal, než se v chaloupce zhasne a zase si to děravým plotem mašíroval do zahrádky na sladká jablíčka. Narážel tak do stromu, protože na zemi, jako naschvál, žádné spadlé nebylo. Ostatní to vzbudilo a tak zase svítili a natrefili na ježečka u stromu, až je napadlo, že šel loupit jablíčka. A protože jim bylo ježečka líto, tak ze stromu utrhli tři menší jablíčka, napíchli mu je na bodlinky a vynesli ho před zahrádku.
Ježeček byl spokojený, že získal jablíčka a byl rád, že na něj byli lidé tak hodní a darovali mu je.
Spokojeně s nimi cupital na zádech zpět do svého doupěte, kde je kousek po kousku chroupal a móóóc se u toho oblizoval.