Na louce, nedaleko malé vesničky, stála planá jabloň. V té jabloni žila bublinová víla a princ Jan. Bublinová víla uměla dělat bubliny a kouzlit s nimi.
Jednou přišla na louku pást husy mladá dívčina, sirotek. Tatínka jí zabil padající strom v lese a maminka potom v bídě také dožila. Nedávno si dívčina našla práci u sedláka, který byl moc přísný a chamtivý. Říkal jí Mařko. Každý den, když Mařenka vyhnala husy na louku, sedla si pod jabloň a plakala. Princ a bublinová víla se na to divadlo dívali tuze nešťastně a pořád přemýšleli, čím by Mařence udělali radost. Když oba konečně vymysleli překvapení, Mařenka nepřišla. Zato další den, když usedla pod strom, plakala ještě více. Víle to nedalo a tak porušila přísná vílí pravidla, skočila z větve na list, z listu na jiný list a z toho listu Mařence na nos. Mařenka se ani nepolekala, jak byla smutná. Víla se hned začala vyptávat dívčiny, proč tak brečí. Mařenka si utřela slzy a začala vyprávět jak se stala sirotkem a našla si práci u sedláka, který jí nasliboval nocleh, dostatek jídla a pití a občas nějaký groš na přilepšenou, ale vyklubal se z něho chamtivec. Mařenka si sama musela najít místo na spaní na seně v prasečím chlívku. K jídlu dostávala pouze krajíček chleba k snídani a k večeři a jeden džbánek vody na celý den. Včera se prý sedlákovi splašili koně a tak nemohla přijít. Za všechnu pomoc při hledání koní nedostala ani večeři. Víla byla z toho velice rozhořčená a řekla: „Víš co? Zítra ráno musíš přilákat sedláka sem k tomu stromu. Na nic se mne neptej a udělej co ti radím.“
Princ Jan byl velice zvědavý, co má víla v plánu, ale ani jemu nechtěla nic prozradit. Mařenka celý zbytek dne přemýšlela, až vymyslela. Ach jak krásně se jí díky tomu tu noc usínalo. Ráno si počkala, až bude vzhůru i sedlák, a protože věděla, jaký je to chamtivec, chňapla jeho džbán s naspořenými penězi a rozeběhla se ke stromu. Sedlák, jak to uviděl neváhal, popadl vidle a rozběhl se za zlodějkou. Ani netušíte, kolik vzteku s ním cloumalo. Princ s vílou už Mařenku v napětí očekávali. A tu Mařenka doběhla pod strom, sedlák za ní, ale nevěděl, jak jí má kvůli překážejícímu kmenu nabrat na vidle. Víla na sedláka spustila bublinu … ale nic se nestalo. Spustila druhou bublinu, ale sedlák byl pořád tak veliký jako předtím. Mařenka začala v zoufalství šplhat na strom. Sedlák se s napřeženými vidlemi rozběhl proti Mařence, ale ta stačila na strom vyšplhat včas a vidle se zabodly do kůry stromu. Vtom si víla vzpomněla, že její bubliny fungují pouze na člověka, který ubližuje přírodě a seslala třetí bublinu. A opravdu. Sedlák byl najednou docela maličkatý a nadával a kopal kolem sebe, co to jen šlo, ale nic nezmohl. Nyní musí ještě deset let žít v jabloni. Snad se mezitím naučí mít rád život, který je všude kolem něj, stejně jako se to naučil princ Jan. Janovi zrovínka uplynulo jeho deset let a rázem se zvětšil. Za těch deset let ale zestárnul. Teď mu bylo krásných dvacet a ani ve snu by ho nenapadlo lámat jabloni větvičku. Mařenka se na to všechno dívala jako vyjevená, protože o princi celou dobu neměla ani ponětí. Moc se jí na první pohled zalíbil. Princi se Mařenka taky tuze líbila a chtěl, aby s ním šla na královský hrad, představit se tatíčkovi. Oba moc děkovali víle a slibovali, že jí občas přijdou navštívit.
Na hradě tatíček král prince hned poznal. I plakal štěstím, to se ví. Hned na druhý den dal Janovi a Mařence vystrojit bohatou svatbu a dal jim půlku království. A pokud ti dva nezemřeli, tak spravedlivě a vlídně kralují dodnes.
Napsal/a: lnori
