V hustě porostlém lese byla v zemi díra, za ní byla dlouhá temná chodba a tou, když dojdete až nakonec, narazíte na dřevěná dvířka a když je otevřete, vejdete do krásné komůrky, která je převelice uklizená a zde v této komůrce bydlí sedm šedivých, navlas stejných myšek.V komůrce bylo sedm čistě povlečených a ustlaných postýlek, velký kulatý stůl a kolem něj sedm židliček pro každou myšku.
A aby se ve svém doupěti, v tom pěkném domečku, spolu nehádaly, každá měla přidělený svůj úkol, jedna myška vařila, druhá stlala postele, třetí šla nakoupit jídlo, aby měli z čeho vařit, čtvrtá prostírala stůl, pátá chystala talíře, šestá příbory a sedmá podávala na stůl jídlo. A tak to u nich šlapalo jako hodinky a vyhnuly se tak velkým zbytečným hádkám.
Jednou se do lesa zatoulal malý krtek, který narazil na díru v zemi. Už, už si myslel, že našel cestu domů a tak šel dlouhou temnou chodbou, až narazil na dřevěná dvířka. Zaklepal, pomalu je otevřel a spatřil sedm veselých, navlas stejných myšek. Myšky se ho prvně lekly, ale když jim krtek sdělil, že si spletl díru v zemi, pozvaly ho dál a nabídly mu oběd.
Myšky byly zvyklé společně vstávat, usínat, snídat, obědvat i večeřet, byla to prostě jedna velká rodina, která držela pohromadě.
A tak se každá myška postupně krtkovi představila. První byla Gina, druhá Tina, třetí pak Máša, další Saša, Jaša, Jeny a Leny. Chudák krtek měl z těch všech jmen hlavu kolem a nemohl si je samozřejmě zapamatovat, vždyť myšek bylo sedm, nemohl za žádnou cenu myšku správně pojmenovat, všechny mu připadaly stejné a tak se tomu všichni dohromady smáli.
A tak jedna myška vzala židličku a dala ji ke stolu, aby se mezi ně vešel i krtek a poobědval s nimi, takže místo sedmi židliček už bylo u stolu židlí osm.
Další myška prostřela na stůl, jiná donesla příbory a talíře a další zase jídlo. A pak si všichni popřáli dobré chutnání a pustili se do polévky, kterou vařila myška Gina, byla výborná, nudlová.
Krteček se oblizoval a tuze si ji pochvaloval a tak, jakmile dojedli polévku, dali špinavé talíře do dřezu a podával se druhý chod, který opět vařila myška Gina. Měli houbový guláš. Krteček se cítil jako v ráji, takhle dobře se už hodně dlouho nenajedl. Měl bříško tak nacpané, až z toho měl pocit, že mu určitě praskne, musel si dokonce povolit knoflík na kalhotách.
Když dojedli druhý chod, naservírovala myška na stůl ještě bábovku, kterou ten den pekla, a tak byla krásně měkká a čerstvá, voněla a rozplývala se na jazyku.
Krtek ale zjistil, jak čas rychle letí a i když se mu vůbec od myšek nechtělo, musel se s nimi rozloučit. Myšky ho nasměrovaly na správnou chodbu, aby zase nezabloudil a našel cestu domů. U dveří mu zamávaly a popřály šťastnou cestu, a protože se jim krtek velice líbil a byl moc přátelský, řekly, ať zase někdy dojde na návštěvu, že ho moc rády uvidí a nabídnou mu něco dobrého. To samozřejmě krtek nemohl odmítnout a slíbil, že jakmile bude mít cestu kolem, určitě se zase ukáže.
A tak myšky byly rády, že získaly tak hodného kamaráda.
A protože už byla kupa hodin, myšky si zase rozdělily úkoly, jedna umývala nádobí, druhá utírala, třetí vařila, čtvrtá podávala na stůl talíře, pátá příbory… a takhle to šlo každý den dokola a dokola a myškám se spolu žilo báječně.