O mlsné kočičce

Na jednom dvorečku spolu žili pejsek a kočička.
Pejsek měl svou boudu, kam chodil odpočívat a spát a svou mističku, kam mu páneček dával dobrůtky.
Kočička byla toulavá, svůj pelíšek nechávala často prázdný, zato do své mističky nakukovala pořád, jestli tam přibylo něco dobrého k snědku.

A protože tahle kočička byla veliký mlsoun, občas nakoukla i do té vedlejší mističky u domečku pejska. A jakmile tam něco našla, hned si pochutnávala, až měla úplně plné břísko.
A když přišel pejsek, ejhle, nic tam není? „Kdepak je ta mlsná kočička,“ řekl si, „jistě mi dobrotu zase spapala.“
Pejsek si tedy svou mističku začal hlídat, ale jakmile ho zmohla únava a usnul, už tu byla kočička a mlsně se oblizovala.
Až jednou, když pejsek podřimoval, připlížila se kočička k psí boudě a uviděla plnou misku dobrůtek. Už, už se těšila, jak si pochutná, ale v tom se pejsek vzbudil, chytil kočičku za kožíšek a pořádně jí dal za vyučenou.
Od té doby už byla kočička hodnější a se svým kamarádem se rozdělila.

Napsal/a: Xixao