O líné princezně

Rubrika: Pohádky

Kdysi dávno žila mocná čarodějka. V té době – ostatně stejně jako dnes – bylo na světě mnoho nepravostí. Lidé si záviděli, pomlouvali se, vyvyšovali se nad ostatní, byli líní. Čarodějce se to vůbec nelíbilo a tak se rozhodla, že se bude snažit svět zlepšit. Ale jak?

Inu, začala trestat všechny, kdo byli závistiví, chamtiví, pyšní nebo líní. Doufala, že správný trest lidi napraví a většinou to tak bylo. Takový velký úkol by ale nezvládla sama a proto měla pomocníka – maličkého skřítka Všetečku, který lítal po světě a díval se, jak se lidé chovají. Měl náramně dobrý nos a všechny špatné vlastnosti dokázal hned vyčenichat.

Jednoho dne letěl skřítek Všetečka kolem velkého království, kde na zámku žila krásná princezna Olivie. Ale jak byla krásná, tak byla líná a namyšlená. Celý den nedělala nic jiného, než že seděla v poduškách a nechala o sebe pečovat zástupy sloužících. Kadeřníci jí museli vyčesávat její dlouhé zlaté vlasy do roztodivných účesů, švadleny musely princezně každý den ušít nějaké nové nádherné šaty, ševci jí každý den nosili nový pár střevíců. A princezna jen seděla a všichni ji museli obskakovat. Když jí náhodou nečesali, nestrojili, neupravovali mašličky a volánky na šatech, nemasírovali, nelakovali nehty na rukou i na nohou nebo nekoupali ve voňavé vodě, dívala se na sebe princezna do zrcadla, zkoumala, jestli nemá nějaký vlas nakřivo nebo jestli se jí, nedej bože, nerozvázala nějaká stužka na šatech. A když bylo všechno v pořádku, obdivovala svou krásu a jemné bílé ruce, které nikdy nepoznaly žádnou práci. To se ví, že když Všetečka letěl okolo, hned princezninu lenost a pýchu ucítil. Praštila ho přes nos tak silně, že málem spadl na zem, ale pak se vzpamatoval a letěl se na princeznu podívat. „Tady bude mít moje paní pořádnou práci,“ mumlal si pod vousy, když nastrojenou princeznu uviděl a letěl všechno čarodějce ohlásit.

Čarodějka nedělala ukvapené závěry, na všechny lidičky, o kterých jí Všetečka vyprávěl, se nejdříve podívala svým kouzelným zrcadlem a když opravdu měli nějakou nepěknou vlastnost, tak pečlivě přemýšlela, jaký trest pro ně vymyslí, aby se napravili. O trestu pro princeznu nepřemýšlela dlouho, hned jí bylo jasné, že princezna potřebuje poznat práci. Čarodějka si připravila všechny ingredience na kouzelný lektvar – med z půlnoční květiny, na lžičku odvaru ze zapomětníku, kousek usušené pracovitosti a ještě další dvě tajné přísady, které vám nepovím, protože jsou tajné a čarodějka by se moc zlobila, kdybych je prozradila. Když byl kouzelný nápoj hotový, nalila ho do zlaté lahvičky a očarovala ho, takže nápoj nádherně voněl a měl krásnou bledě modrou barvu. Pak se čarodějnice přestrojila za bylinkářku a šla na trh. Věděla, že princezna každý den posílá své služebné na tržiště pro nové stužky do vlasů a kraječky na šaty a hřebínky, knoflíčky a další ozdůbky. Když čarodějka viděla princezniny služebné přicházet, začala vyvolávat “Nááápoj krááásy, nááápoj krááásy, dívka, která tento nááápoj vypije, bude stokrát krááásnější než je!“ Služebné si hned řekly, že ten nápoj musí princezně koupit, protože kdyby se dozvěděla, že ho nekoupily, strašně by se rozzlobila a nechala by je zavřít do vězení. „Copak to stojí?“ zeptala se jedna z nich čarodějky. Čarodějka se na ní podívala a řekla: “Tento nápoj je drahý, nevím jestli na něho budeš mít dost peněz“. Služebná ale řekla: “Chci ho koupit princezně a ta ti může zaplatit tolik peněz, kolik budeš chtít.“ Čarodějnice odpověděla: „Jestli je pro princeznu, tak to je jiná. Pro princeznu je ten nápoj zadarmo. Jen ho musí vypít těsně před spaním a celý najednou, jinak nebude účinkovat.“ Služebná si od čarodějnice vzala lahvičku s nápojem a pospíchala za princeznou Olivií. Když princezně vypověděla, co je to za zázračný lektvar, princezna se nemohla dočkat večera. Hned jak ji služebné rozčesaly dlouhé vlasy, vysvlékly ze zlatých šatů a oblékly jí noční košilku, už je vyháněla z pokoje. Pak si sedla na kraj postele, otevřela lahvičku, přivoněla si k modravé tekutině a spokojeně jí naráz vypila. Čarodějka věděla, že teď princeznu celou noc nic neprobudí, ale ještě musela počkat, až usnou i všichni ostatní. Pak vyslovila zaříkávadlo a spící princezna se vznesla do vzduchu. Plula noční oblohou ven z královského města až k jedné malé vesničce. Tam, stále ještě ve spánku, přistála ve špinavém blátivém příkopě.
Ráno se princezna probudila a začala se rozhlížet kolem sebe. Nevěděla kde je, ani jak se sem dostala. Nehorší ale bylo, že nevěděla ani kým je. Díky zapomětníku v lektvaru si nepamatovala vůbec nic. Netušila, že je princeznou a ani tak nevypadala – vlasy zacuchané nočním letem, košilku roztrhanou, celá ušpiněná od bláta. Olivie se rozplakala. Co bude dělat?

Sedlák Jakub jel právě na pole, koně zapřažené do vozu s obilím na setbu, když zaslechl pláč. Rozhlédl se kolem a v příkopu u cesty uviděl krásnou, ale nesmírně špinavou a nešťastnou dívku. „No tak, děvče, neplač. Řekni odkud jsi sem přišla a jak se jmenuješ?“ Dívka se ale rozplakala ještě víc: „Když to já právě nevím, vůbec nic si nepamatuji, ani to, jak se jmenuji. Co jen budu dělat? Ani nevím, kde to jsem.“ Jakubovi bylo dívky líto a navíc mu před nedávnem odešla hospodyně a tak dívce nabídl, že může zůstat zatím u něho a starat se mu o domácnost. Olivie vděčně přikývla, naskočila na vůz a jela s Jakubem do jeho domu. Tam jí Jakub ukázal, co všechno bude dělat – ráno rozestele postele, dá vyvětrat peřiny a polštáře, pak připraví snídani, nakrmí zvířata – slepice, krávu, koně a prasata a poklidí v domě. Uvaří oběd, uklidí nádobí a sebere vajíčka. V pondělí vykydá zvířatům hnůj a čerstvě podestele, v úterý vypere a pověsí prádlo, ve středu bude žehlit, ve čtvrtek vyspraví potrhané šaty, v pátek upeče chléb a buchty a v sobotu udělá velký úklid – setře všude prach a podlahu. Neděle je dnem odpočinku. Každý den ještě uvaří večeři a podojí kravku. Olivie dávala pozor, jak se co dělá – vůbec netušila, jestli někdy tyhle práce dělala, ale protože Jakub se jí líbil a byla ráda, že ji vzal k sobě, slíbila si, že se bude snažit, aby byl spokojený. Druhý den ráno udělala snídani a než Jakub odjel na pole, měla už ustláno. Pak nakrmila zvířata a šla připravovat oběd. Jakub měl po své mamince v sešitku recepty. Olivie si jeden z nich vybrala a dala se do vaření. Když Jakub přijel na oběd, zrovna nalévala vločkovou polévku. Sice nebyla tak dobrá jako od Jakubovy maminky, ale Jakub ji přesto pochválil, jak dobře si zatím vede. Když znovu odjel, Olivie sklidila nádobí a protože bylo úterý, dala se do praní. Když pověsila poslední košili, byl už čas připravit večeři. Jakuba moc potěšilo, že Olivie uvařila brambory na loupačku s tvarohem, protože to bylo jeho oblíbené jídlo. A Olivii se docela povedlo. Zatímco uklízela nádobí od večeře, Jakub za ni podojil kravičku. Když se setmělo, zapálili si lampu a Jakub jí vyprávěl příběhy z knížek, které četl. Pak si dali dobrou noc a šli spát. A tak to šlo den po dni. Olivie zvládala práce v Jakubově domě výborně a dokonce ji to bavilo. Vůbec jí nevadily mozoly na rukách a bolavá záda. Jen když se na ni Jakub usmíval a říkal jí „Olivko“. To jméno pro ni vymyslel, protože své si nepamatovala a Jakub tvrdil, že má oči zelené jako olivy.

Čarodějka Olivii každý den sledovala kouzelným zrcadlem a byla moc spokojená, jak se princezna změnila. Princeznin pobyt u Jakuba byl u konce – kouzelný lektvar působil jen měsíc a ten právě končil. Čarodějka si ale všimla, že se princezna Jakubovi líbí, a tak aby se netrápil, až beze stopy zmizí, připravila pro něj lektvar zapomnění, po kterém na ni měl navždy zapomenout. Když byl nápoj hotov, přestrojila se za Jakubovu sousedku, počkala, až Jakub odjede na pole a pak zaklepala na Olivii. „Dobrý den, děvenko, přinesla jsem Jakubovi odvar na bolavá záda, minule si stěžoval, že ho tuze bolí,“ podávala Olivii malou lahvičku. „Jen nezapomeň děvenko, že ho musí vypít těsně před spaním a celý najednou!“ Olivie si vzala lahvičku a sousedka hned odcházela pryč. Olivie jí skoro ani nestačila poděkovat. Po večeři si Olivie vzpomněla na sousedku a léčivý odvar. „To ti přinesla sousedka, odvar na tvá bolavá záda, Jakube. Vůbec nic za něj nechtěla a odešla tak rychle, že jsem jí ani nestačila poprosit, jestli by neudělala jeden i pro mě. Jakub se na Olivku soucitně podíval: „Jestli tě bolí záda, můžeš ho vypít místo mě.“ Olivie chtěla namítnout, že mu přece nemůže vypít léčivý odvar, ale Jakub řekl, že už ho záda tolik nebolí. A tak se stalo, že odvar vypila před spaním namísto Jakuba Olivie. „Ale ne,“ zděsila se čarodějnice, když to zjistila, „teď si Olivie svůj pobyt u Jakuba nebude pamatovat a Jakub se kvůli ní utrápí.“ Nemohla s tím ale už nic dělat. V noci vyřkla znovu přenášecí zaříkávadlo a princezna ve spánku odletěla domů na zámek.
„Sláva, sláva,“ ozývalo se po chodbách královského zámku, když služebná našla ráno v posteli spící princeznu. Když před měsícem zmizela, král zburcoval celé království a všichni jeho vojáci prohledávali zemi, aby princeznu našli – marně. Král hned pospíchal za dcerou: „Olivie, Olivie, jsem tak rád, že jsi zase doma….Kde jsi celý měsíc byla?“ Přitiskl dceru v náručí. Princezna ale nevěděla. Zmateně si protírala oči a pak se dala do pláče. Měla pocit, že jí něco chybí, ale netušila co.
Pláč na krajíčku měl i Jakub, když ráno zjistil, že jeho Olivka je pryč. Zařekl se však, že na smutek je vždycky dost času a šel se po vesnici poptat, jestli ji někdo neviděl odcházet. Sousedé Olivku neviděli, ale jeden z nich mu poradil: „V našem hlavním městě žije jasnovidec a ten by ti snad pověděl, kde ji hledat.“ Jakub se hned vydal na cestu.

V hlavním městě panoval ruch a shon. Jakub se ze všeho nejdřív zastavil v hostinci. Hospodský snad bude vědět, kde jasnovidec bydlí. Než se ho ale stačil na jasnovidce zeptat, hospodský na něho vychrlil: „Jestli ty taky nejdeš zkusit uzdravit naši princeznu Olivii! Chudák holka, měsíc byla ztracená a teď, když se našla, vůbec netuší, kde byla! A jak se změnila! Z naduté princezničky, co nehnula prstíkem, aby se náhodou neušpinila, se stalo pracovité děvče, dnes prý pomáhala kuchařkám péct vdolky.“ „Olivie? Měsíc pryč? Na nic si nepamatuje? Není možné, aby to byla… Ale to ne, to možné není,“ honilo se mu hlavou. „Všichni jsou opravdu zvědaví, kde princezna byla a pan král slíbil velkou odměnu tomu, kdo jí paměť vrátí.“ pokračoval hospodský a vytáhl z kapsy obrázek: „No řekněte sám, jestli si taková hezká holka zaslouží takové trápení.“ Jakub jako ve snu koukal na obrázek, na kterém byla vymalovaná jeho Olivka ve zlatých šatech, se zlatou korunkou na hlavě. „Je to princezna! Všem mým nadějím je konec, copak si obyčejný sedlák může myslet na princeznu?“ zoufal si v duchu. „Musím ji ale ještě aspoň naposledy vidět a říct panu králi, kde celý ten měsíc byla,“ rozhodl se nakonec a hajdy na zámek.
Pan král seděl s Olivií v přijímacím sále. Ani jeden z lékařů, které nechal zavolat, nedokázali jeho dceři pomoci. A na jeho výzvu, aby se přihlásil kdokoli, kdo by princezně ztracenou paměť vrátil, přišlo zatím jen pár budižkničemů. Sloužící ohlásil dalšího odvážlivce a do dveří vstoupil pohledný mladík. Zíral na princeznu, jakoby nic jiného neexistovalo a pan král si povzdychl: „Ten vypadá, že si nepamatuje ani své jméno, natož aby pomohl princezně.“ Princezna se na Jakuba dívala a připadalo jí, že už ho někde viděla. Ale kde? Jakub začal vyprávět panu králi, jak princezna celý měsíc dělala hospodyni u něho v chalupě. Král se opravdu rozčílil. „Co si to ten křupan dovoluje? Princezně paměť nevrátil a ještě povídá takové hrozné věci! Princezna v chalupě jako služka? Už jen za takové řeči si zaslouží vsadit do vězení.“ „Stráže! Stráže! Odvést do vězení!“ poručil strážným, kteří se hned hnali k Jakubovi. „Olivko!“ vykřikl Jakub, než ho strážní popadli mezi sebe. Princezně jakoby spadl z očí závoj. „Jakube? Jakube!“ vyskočila ze své stoličky a běžela k němu.

Co vám mám ještě povídat. Láska k Jakubovi vrátila princezně paměť a pan král se nakonec nechal obměkčit. Nejenže Jakub nemusel do vězení, ale král ho za odměnu jmenoval rytířem. Zanedlouho slavila princezna Olivie svatbu se svým milovaným rytířem Jakubem a když pan král odešel na odpočinek, Jakub se stal novým králem. Všichni lidé v zemi se radovali, ale nejspokojenější byla čarodějka, protože pan král s paní královnou dávali svou láskou, dobrotou a pracovitostí ten nejlepší příklad ostatním.

 

Napsal/a: Katie

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist