Bylo, nebylo, žil byl v pralese jeden jaguár. Byl velmi krásný, jen jaguářích skvrn na kožichu měl málo a to ho velmi trápilo.Jednou se toulal kolem řeky a tu spatřil rybku, která uvízla na mělčině.
„Och, pomoz mi jaguáre, pomoz! Pusť mě zpátky do vody! Učiníš-li tak, tři přání ti vyplním!“ řekla ryba.
Jaguár se na ni dlouze zadíval a protože neměl hlad, pomohl rybě zpátky do řeky.
„Ó děkuji ti jaguáre! Vyslov své první přání,“ pravila ryba.
Jaguár bez rozmýšlení řekl: „Chci mít na kožichu více skvrn!“
Ryba máchla ocasem a hle – jaguárovi přibyly na kožichu krásné velké černé skvrny.
„Jaké je tvé další přání?“ chtěla vědět ryba.
„Chci mít ještě více skvrn!“ vykřikl jaguár. Ryba znovu máchla ocasem a splnila mu i druhé přání.
Jaguár chodil po břehu a zálibně si prohlížel svůj obraz ve vodní hladině. Ryba ho chvíli pozorovala a pak pravila: „Už jsi spokojen se svým kožichem? Jaké bude tvé poslední přání?“
Jaguár se pomalu protáhl, zavřel oči a zašeptal:
„Více, více, ještě o hodně více černých skvrn mi rybo dej!!!“
Rybka naposledy máchla ocasem a zmizela pod vodní hladinou.
Jaguár pomalu otevřel oči a podíval se do vody jako do zrcadla.
„Uááááá“, zařval překvapením. Všechny jeho skvrny se slily dohromady a jeho kožich byl celý černý.
„Uááááá“ zařval podruhé žalem nad svou marnivostí.
„Uááááá“ zařval potřetí a utekl před svým obrazem zpátky do pralesa.
Od těch dob se kolem řeky potuluje černý jaguár a jeho řev se ozývá široko daleko. Všichni už dávno zapomněli, že měl kdysi kožich posetý skvrnami. Jen on nezapomněl a stále vyhlíží kouzelnou rybku, která by mu vrátila jeho jaguáří krásu.