Bylo jedno malé koťátko. Bylo celé mourované, ale tlapky mělo bílé jako sníh. Koťátko mělo celé dny spousty práce. Toulalo se po zahradě, hrálo si s ostatními koťátky… žádné klubíčko nenechalo na pokoji, každé muselo hned rozmotat… Koťátko měli všichni v domě rádi, proto se mu v domě krásně žilo… Jednoho dne k domečku, kde koťátko bydlelo, přijelo velké červené auto, ze kterého vystoupila mladá paní…
Měla doma malou holčičku, která byla už dlouho nemocná, a tak se maminka rozhodla, že své holčičce udělá něčím radost. Moc o tom přemýšlela, pořád dumala a dumala. Není zrovna jednoduché potěšit někoho, kdo je nemocný a ze všeho nejvíc by chtěl běhat s ostatními dětmi. Maminka přemýšlela a přemýšlela, napadala ji spousta věcí, ale ona chtěla svoji holčičku opravdu překvapit… Překvapit tak, aby holčička zapomněla na svou nemoc. Když se vracela z práce domů, jela kolem domečku s malou zahrádkou, na které si hrála koťátka…Že jí to hned nenapadlo! Přiveze své holčičce koťátko. Zastavila a protože v domečku měli koťátek na rozdávání, vybrala si naše malé mourované koťátko, co mělo tlapky bílé jako sníh.
Holčička měla z koťátka velikou radost, a protože bylo celé mourované, ale tlapky mělo bílé jako sníh, dostalo jméno Sněženka. Koťátku se u holčičky také moc líbilo, ale dělo se teď toho tolik nového, že z toho všeho bylo celé vyjukané. Když večer uléhalo ke spánku, přemýšlelo o svém novém jménu, myslelo na vše, co se dnes stalo, co bude zítra, jestli si s ním tady budou také každý den hrát a jestli bude dostávat dost mlíčka a… zkrátka mělo spousty starostí…
Ráno se koťátko probudilo velmi brzy a hned se celé polekalo. Nemohlo si vzpomenout na své nové jméno! Bylo z toho celé nešťastné. Jak se to mohlo jenom stát? Takové krásné jméno dostalo. Taková ostuda! Jak teď pozná, že na něj někdo volá? Jak pozná, že někomu chybí? Připadlo si celé ztracené.
Když tu se otevřely dveře, a něco známě zavonělo… vešla maminka s miskou plnou mléka. Koťátko hned poznalo, že je pro něho. Takovou dobrotu přeci vždycky dostávalo. A když maminka ještě k podrbání za ouškama přidala: „Sněženko!“ …bylo to zase šťastné kotě. Vědělo už zase své nové jméno, vědělo, že tady bude dostávat své mlíčko a že si tady bude mít s kým hrát a hlavně, že se mu tady už teď moc líbí…