Bylo, nebylo. Za devatero želatinovými horami a devatero polevovými řekami žil Gumimedvídek.
Medvídek chtěl všechny hory sám sníst a všechny řeky sám vypít. Proto neměl rád žádné hosty. Ale ten medvídek krásně hrál a zpíval. Tato zpráva se brzy rozkřikla po kraji. Všichni chtěli slyšet ten krásný zpěv a tu nádhernou hru na nástroje. Lidé se začali sjíždět z dalekého okolí. Medvídek se zlobil, že je tu najednou tolik lidí. Ale když viděl, jakou radost mají všichni z jeho písniček, tak se s nimi rád rozdělil. Nakonec zjistil, že je lepší mít plno kamarádů, než být sám.
Napsal/a: alvin