Ve smrkovém lese pod jehličím bydlela ježčí rodinka. Máma s tátou a malinkým ježečkem Ježurkou.Jednou se vydali máma s tátou a Ježurkou na něco dobrého k snědku, protože doma už nic nebylo….
“ Dupy dupy do chalupy, dupy dupy dup, já jsem velký kluk,“….prozpěvoval si Ježurka, protože se mu moc líbilo, jak jeho malinkaté nožičky při ťapkáni dupou. Maminka se mu smála, a tak cesta rychle utíkala.
„Jééééé tati, podívej, jablíčko,“ zvolal Ježurka a už si jablíčko napichoval na bodlinku.
„Mami, podívej,“ křičel a ukazoval jablíčko mamince.
„Ale Ježurko, to není na jídlo, my ježečci jablíčka nejíme….“
„Jak to mami?“ podivil se Ježurka, i když přemýšlel, jestli už někdy jablíčko snědl.
„Ježurko, nám by z jablíčka nebylo dobře. My jíme jen maso, víš?“ odpověděl mu tatínek.
„A proč jsou na obrázcích ježečci s jablíčky, když je nejedí?“ zeptal se zase Ježurka tatínka.
„Cha, cha, protože se jim dobře napichují na bodlinky, jako tobě,“ řekl tatínek a smál se…..
Ježurka se smál taky a na to svoje napíchnuté jablíčko byl moc pyšný a celou cestu si prozpěvoval.
„Leze ježek, leze, jablíčko si veze…..dupy dupy do chalupy , dupy dupy dup, už jsem velký kluk “ ……