Ve smrkovém lese pod jehličím bydlela ježčí rodinka. Máma s tátou a malinkým ježečkem Ježurkou.
Jednou se vydali máma s tátou a Ježurkou na něco dobrého k snědku, protože doma už nic nebylo….“ Dupy dupy do chalupy, dupy dupy dup, já jsem velký kluk,“….prozpěvoval si Ježurka, protože se mu moc líbilo, jak jeho malinkaté nožičky při ťapkáni dupou. Maminka se mu smála, a tak cesta rychle utíkala.
„Jééééé tati, podívej, jablíčko,“ zvolal Ježurka a už si jablíčko napichoval na bodlinku.
„Mami, podívej,“ křičel a ukazoval jablíčko mamince.
„Ale Ježurko, to není na jídlo, my ježečci jablíčka nejíme….“
„Jak to mami?“ podivil se Ježurka, i když přemýšlel, jestli už někdy jablíčko snědl.
„Ježurko, nám by z jablíčka nebylo dobře. My jíme jen maso, víš?“ odpověděl mu tatínek.
„A proč jsou na obrázcích ježečci s jablíčky, když je nejedí?“ zeptal se zase Ježurka tatínka.
„Cha, cha, protože se jim dobře napichují na bodlinky, jako tobě,“ řekl tatínek a smál se…..
Ježurka se smál taky a na to svoje napíchnuté jablíčko byl moc pyšný a celou cestu si prozpěvoval.
„Leze ježek, leze, jablíčko si veze…..dupy dupy do chalupy , dupy dupy dup, už jsem velký kluk “ ……
Napsal/a: biovirus
