Babička si vyšla s vnučkou Miládkou na dvůr. Jarní slunce již pilně hřálo. Miládka si pěkně hrála na hromadě písku. Stařenka seděla na lavičce a dívala se na maličkou.
Stařenka, chuděra vetchá, brzy podlehla dřímotě, jak už tomu bývá u starých lidí.
Miládka se brzy nasytila hry s pískem. Batolila se po dvoře, až došla k odkryté studni.
Pes Rek, který měl Miládku rád, se bál o maličkou a varovně zaštěkal. Miládka si nevšímala jeho štěkotu a babička, která už byla nedoslýchavá, Reka neslyšela.
Zavolal pes na holuba: ,,Pomoz mi! Probudíme babičku a zachráníme Miládku. Odvede ji do bezpečí!“
A tak holub zavrkal, Rek zaštěkal, ale nebylo to nic platné, babička je neslyšela a spala dál.
Požádal holoubek kohouta: ,,Příteli, nemůžeme vzbudit babičku, Miládka se naklání nad studnou, pomoz nám!“
,,Hned, hned, můj milý,“ řekl kohout, který se rád chlubil svým hlasem.
A tak pes zaštěkal, holub zavrkal a kohout zakokrhal. Ale babička spala spokojeně dál.
Přivolal kohout slepičku. ,,Kdákej! Zachraň lidské kuřátko! Vidíš, jak sedí na roubení studny?“
,,Nebohá Miládka!“ vykřikla slepička a připojila se k přátelům. Ale ani se slepičkou to nepomohlo. Babiččin slabý sluch nevnímal jejich varování.
Slepička poprosila vránu, letící právě nade dvorkem: ,,Pojď k nám, pomoz probudit babičku, než bude pozdě!“
Ani to ale nepomohlo a tak ještě přivolali ovci a kozu a všichni společně se snažili probudit stařenku, ale sladká dřímota pevně držela stařenku v náručí.
Přiletěla zvědavá muška a ptá se: ,,Proč tolik křičíte, přátelé?“ Rek ji upozornil na Miládku a studnu, a na spící babičku. Miládka už zatím házela do studny kamínky a za každým se dívala do hloubky tak, že zvířátka čekala každým okamžikem neštěstí.
,,Ještě jednou všichni najednou zavolejte a já babičku štípnu do tváře!“
Poslechli mušku a znovu zavolali, jak nejhlasitěji kdo uměl a muška štípla babičku do tváře.
Konečně se probudila. Rozhlédla se, a co jí nohy a dech stačil, spěchala ke studni.
V pravý čas!!!
Zachytila Miládku nebezpečně nakloněnou nad temnou hlubinou.
,,Hned půjdeš domů za to, že sis hrála na zakázaném místě, neposlucho!“ zlobila se na Miládku a odešly do světnice.
Všichni si oddechli.
Pes poděkoval holubovi, ten kohoutovi, kohout slepičce, slepička vráně, vrána ovci a kozičce. Všichni společně se uklonili hezké mušce – a spokojeně se rozešli.
Napsal/a: fifinka
