Byl jednou jeden pejsek a jedna kočička. Bydleli spolu v malém domečku. Pejsek rád jedl. Rád si hověl na posteli. A měl rád kočičku. Kočička taky ráda jedla. Ráda dováděla a běhala. A měla ráda pejska, i když ho občas škádlívala.Jednou povídá kočička pejskovi: “Ty, pejsku, pojď se mnou na procházku, venku je tak hezky.“ Pejsek si zrovna chtěl po obědě trochu schrupnout, ale co by pro kočičku neudělal. Vzal si svoje nové kalhoty a vyrazili ven. Kočička se protáhla plotem a trochu škodolibě se zeptala pejska: „Pejsku, že to nedokážeš?“ Pejsek na to: „Když budu chtít, dokážu, ale nechci. Chodí se brankou, ne plotem.“ Ale kočička nedala pokoj: “Jo, jo, to říkáš, jen protože ty se tudy neprotáhneš. Jak pořád ležíš, narostlo ti bříško!“ Pejska to rozzlobilo: “Já že mám bříško? Já se protáhnu, kudy budu chtít, koukej!“ A začal se protahovat plotem jako předtím kočička. Jenže…
Jenže pejskovi opravdu trochu narostlo bříško a tak prostrčil hlavu a přední tlapky, ale dál to nešlo. Kočička se smála: “Pejsku, bříško tě nepustí dál, radši se vrať!“ Ale pejskovi to nešlo ani zpátky. Zkoušel to znovu a znovu, dopředu i dozadu, ale nic. Kočičku přešel smích. „Pejsku, pejsku, co budeme dělat? Musíš zadržet dech a zkusit se protáhnout, podívej se na mě, jak to dělám.“ Pejskovi nepomohl ani zadržený dech a ani kočička, která ho zkoušela nejdřív zezadu a potom i zepředu popostrčit. „Nemám dost síly, abych pejska prostrčila,“ řekla si kočička, „půjdu pro pomoc k ovečce.“
„Ovečko, ovečko,“ volala kočička na svoji kamarádku, která právě spásala zeleňoučkou travičku, „můj pejsek uvízl v plotě a nemůže tam ani zpátky. Co mám dělat? Zkoušela jsem mu pomoct, ale nemám na to dost síly.“ Ovečka zvedla hlavu a zabečela: „Řekni si mému manželovi, beranovi, ten má síly dost. Vytlačí pejska z plotu co by dup.“
Kočička se s panem beranem vrátila k pejskovi, který byl stále uvězněný v plotě. „Pejsku, přišla tvoje záchrana! Zavři oči a počítej do pěti!“ křičela na pejska kočička. Beran si stoupl za pejska, couvl a pak se rozeběhl. Sklonil hlavu a DUC! Vrazil pejskovi do zadečku. Pejsek proletěl plotem jako dělová koule. „Auvajauva,“ hořekoval a držel se za zadeček, „ to byla ale rána!“ „Promiň,“ zabečel beran, „ale jinak to nešlo.“ A odešel ke své ovečce.
Kočička pejska utěšovala: “To nic, pejsku, za chvíli to přestane, uvidíš.“ Pak se ale podívala pejskovi na zadeček a vykřikla: “Pejsku, tvoje nové kalhoty!“ Jak pejsek letěl plotem, kalhoty se mu roztrhly. „Tak to vidíš, kočičko, to je z toho, jak si mě pořád dobíráš. Teď mě bolí zadeček a ještě mám zničené svoje nové kalhoty,“ litoval se pejsek. Kočička se omlouvala: „Pejsku, promiň, nevěděla jsem, že to takhle skončí. Víš co? Já ti ty kalhoty zašiju a pak tě namažu, aby to tak nebolelo. A celý den budeš ležet na bříšku a já ti budu vyprávět pohádky. Jen už se na mě nezlob.“
Pejsek se na kočičku usmál: “Vždyť já už se nezlobím, a o čem bude první pohádka?“