Uprostřed borového lesa, který roste hned za naším domem, bydlí malý brouček. Brouček ze všeho na světě nejraději jí. Sní všechno, na co se podívá. Už je z toho celý boubelatý, že mu Kulička říkají. Je ze všech broučků na louce, kde bydlí, největší. Celé dny jen jí a jí …a také zlobí ostatní. Posmívá se jim, že jsou malincí a droboučcí.
A brouček stále rostl a rostl. Byl už tak veliký a těžký, že se mu špatně létalo. Bylo mu hloupé, že je ve vzduchu tak nemotorný, proto přestal létat úplně. Časem už skoro ani nechodil, jen se kutálel.
Co se však jednoho dne nepřihodilo! Brouček Kulička se jako každé ráno probudil hlady. Vykutálel se ven ze svého domečku pod listem a hned začal shánět něco dobrého k snědku. Když tu brouček najednou kouká a všude kolem nebe. „Co se to děje?“ pomyslel si brouček Kulička. „Kde to jsem?“ Brouček ležel na zádíčkách a koukal se do nebe. Jak se to stalo, to už se nikdo nedozví… Snad, že trošku zafoukal vítr.., nebo byl tak nešikovný brouček? Jenže! Co teď? Každý správný brouček se umí překulit zpět na bříško, ale náš brouček Kulička byl tak tlusťoučký a neobratný, že se mu to vůbec nedařilo. Už byl z toho snažení celý vysílený a uplakaný. Navíc dostal strach, že ho uvidí nějaký pták, který bude hledat potravu. Co když Kuličku sezobne?
Uf! Dobře to nakonec dopadlo! Kolem broučka Kuličky se začali sbíhat mravenečci, kteří právě procházeli kolem. Zaslechli nešťastného Kuličku naříkat a hned poznali kolik uhodilo. Zbytečně se nevyptávali, obstoupili Kuličku ze všech stran, rozhoupali ho… “Raz, dva, tři… á hop!“ dává pokyn náčelník našich mravenečků. „To by bylo, aby se nám to nepovedlo.“ A než se broučínek nadál, stál už zase na nožičkách. Brouček celý šťastný mravenečkům děkoval. „Kdo by to byl řekl,“ říkal si. „Takový malí! A jakou mají sílu!“
Nikdo neví, čím to bylo, ale je jisté, že tím mravenčím rozhoupáním se něco rozhoupalo a změnilo i uvnitř broučka Kuličky. Ten den toho už mnoho nepojedl. A i následující dny jste mohli broučka vidět spíše běhat a létat než někde u jídla. Ze začátku mu to šlo trošku ztěžka, ale běžel čas… A dnes byste broučka Kuličku na louce nerozeznali od ostatních broučků. Jen to jméno mu na památku zůstalo.
Napsal/a: jaholka
