„Flíčku, vstávej, už je ráno!“ volá zlaté sluníčko. „Chtěl´s jít hledat kamarády, šup z postýlky, lenochu.“
Pejsek se tedy vydal po vesnici za kamarády. U prvního stavení potkal prasátka. No vida, tu jsou kamarádi a jsou celí růžoví! Nechcete si se mnou zahrát?
Prasátka si nechtěla hrát, a tak se Flíček vydal cestičkou dál. A potkal zajíčky. „Prasátka si nechtěla hrát, poslouchala pohádku. A copak vy, zajíčkové, oběhneme zahrádku?“
Zajíčci si však pochutnávali na sladké mrkvičce a se smutným Flíčkem si nechtěli hrát.
Najednou však Flíček dostal nápad. Poprosí o radu moudrou tetu kvočnu, ta zná celou vesnici a jistě poradí. „Teto kvočno, poraď, prosím, kde se hledá kamarád?“ „Pomohu ti, Flíčku, ráda.“ A dala Flíčkovi jedno vajíčko.
Flíček utíkal rychle domů, o vajíčko se pečlivě staral a za pár dní…… z vajíčka se vylíhlo malé kuřátko.
Od té doby měl Flíček pořád věrného kamaráda a měl si s kým hrát.
A že to bylo malé kuřátko, a z Flíčka vyrostl velký a statečný pejsek? Ale to vůbec nevadí, vždyť velký kamarád může být i úplně maličký.