Chytrý Martin

Rubrika: Pohádky

Byl jednou jeden chudý nádeník, který měl tři syny. Každý se učil nějakému řemeslu, jeden měl být tkalcem, druhý krejčím a ten třetí ševcem. Švec byl ten nejmladší, ale také nejchytřejší, proto mu všichni říkali Chytrý Martin.

Když skončila jejich učednická léta, poslal je otec na zkušenou do světa. Protože byl ale velmi chudý, nemohl jim s sebou dát nic jiného než staré kožené pouzdro, ve kterém byla vidlička, nůž a lžíce. A přece i s tím málem byli bratři spokojeni a táhli do širého světa s veselou. Večer, prvního dne jejich putování, dorazili do jednoho vesnického hostince. Dříve než šli druhého rána dál, rozhodli se, že si jeden každý vybere svoji cestu a ode dneška za pět let se zase setkají v hostinci u toho stolu. Potom si obapolně popřáli štěstí a srdečně se rozžehnali.

Když Chytrý Martin nějakou chvíli vandroval, přišel k jednomu kamennému mostu. Chtěl na něj vstoupit, když vtom, kde se vzal, tu se vzal veliký chlap a zhurta na něj uhodil: „Co tu hledáš a kampak jdeš?“ Chytrý Martin odvětil: „Já jsem švec a jsem na vandru a hledám práci!“ „Vida.“ zabručel cizinec. „Ano,“ kývnul Martin, „ale teď mi řekni ty, kdo jsi a na koho tu číháš?“ Tu se muž divoce zašklebil. „Já? Já jsem loupežník!“ „Tak?“ řekl Martin udiveně. „To je mi ale podivné řemeslo, vynáší to vůbec?“ „To si myslím!“ rozesmál se loupežník „Určitě více než to tvoje!“ „Vida, vida!“ zvolal Martin překvapeně. „ Myslíš, že bych se mohl také vyučit loupežníkem?“ „Nu, vyučíš se snadno, když jsi chlap od rány,“ odvětil loupežník. „Nechej mne tu! Chci se stát loupežníkem,“ zaprosil Martin. „Nu, já bych tě tu nechal, ale do tlupy tě může vzít jen náš náčelník a ten tu zrovna není.“
Tak Chytrý Martin čekal tři dny, dokud se loupežnický kapitán nevrátil domů a jeho přání nevyslyšel. Pokýval hlavou a řekl: „Nu dobrá, vezmu tě. Ale nejdříve musíš složit zkoušku, abys prokázal svoji šikovnost.“ „To nezaškodí! Za pár hodin jsem tu a pak uvidíš, že mne rád přijmeš,“ řekl Chytrý Martin a kráčel po mostě zpět do lesa. Tu uviděl jít po cestě nějakého řezníka, který s sebou vedl tele. Chytrý Martin se plížil podrostem po vedlejší cestičce a získal tak nepozorovaně náskok. Pak se vrátil zpět na cestu, kudy musel za chvíli projít řezník s teletem, vytáhnul nůž, vidličku a lžíci z pouzdra a pohodil prázdné pouzdro na cestu. Pak ušel kousek cesty a hodil na cestu vidličku, po nějaké chvíli zase lžíci a nůž. Pak se nablízku ukryl a čekal, dokud neuviděl mezi stromy přicházet řezníka s teletem. Ten právě přišel ke koženému pouzdru, zvedl je, prohlédnul si je a pomyslil si: „Co s prázdným koženým pouzdrem? Nestojí to ani za zvednutí!“ Hodil ho zpět na cestu a kráčel dál. Za malou chvíli přišel k místu, kde ležela vidlička, jen si ji tak z výšky prohlédnul a šel dál bez toho, že by se pro ni sehnul. Když ale za další chvíli našel nůž a lžíci, obojí zvednul a schoval do kapsy. „Nu nebylo by špatné mít celý příbor i s tím pouzdrem!“ Zapřemýšlel, uvázal tele ke stromu a utíkal zpět, aby si vzal vidličku i pouzdro. Mezitím vyskočil Chytrý Martin ze svého úkrytu, odvázal tele a hnal je do lesa. Přitom ustavičně žalostně bučel. Když se řezník vrátil na místo, kde uvázal tele, nenašel ho a pomyslil si. „Určitě se utrhlo a uteklo.“ A šel za tím bučením, které slyšel vycházet z lesa.
Chytrý Martin mezitím přišel k rybníku, tele zabil, uříznul mu hlavu a tu hodil do vody. Potom se ukryl v křoví a dál žalostně bučel. Když řezník vyšel z lesa na břeh rybníka, myslel si, že tele vběhlo do vody a teď vystrkuje hlavu. Proto se rychle svléknul a skočil tam, aby ho zachránil. Zatímco se plácal ve vodě, vyskočil Chytrý Martin z úkrytu, vzal řezníkovy šaty a s tím i vše, co bylo uvnitř, a jako vítr uháněl pryč. Potom vše vyprávěl loupežnickému náčelníkovi, jak se to seběhlo. S tím mistrovským kouskem byl tento velmi spokojen, vzal Chytrého Martina do tlupy a netrvalo dlouho a Chytrý Martin byl nejšikovnější a nejodvážnější loupežník široko daleko.

Když uplynulo pět let, pomyslil Chytrý Martin na ujednání, které uzavřel se svými bratry. Oblékl si nádherné šaty, od svého kapitána si půjčil kočár a koně a jel k hostinci. Jeho dva bratři už tam seděli u stolu, ale nepoznali ho, dokud se jim sám nedal poznat. To vám bylo radostné shledání! Chytrý Martin nechal nanosit pečeni a víno, a tak se spolu dobře poměli a veselili se až do pozdní noci.
Zrovna té noci se událo, že loupežnický náčelník byl i s celou bandou dopaden. Chytrý Martin byl jediný, kdo biřicům unikl. Tu nechal král rozhlásit, že tomu, kdo Chytrého Martina přivede živého či mrtvého, dá jako odměnu jeden tisíc dukátů. Chytrý Martin to sám slyšel druhého rána vyvolávat, když seděl s bratry u snídaně. „Slyšíte? Na tisíc dukátů si cení král moji hlavu! Ty získám já, na to vezměte jed,“ zasmál se Chytrý Martin. Prodal kočár i s tím krásným koněm a koupil si starý kramářský vůz. Naložil ho sudy s kořalkou, natáhnul si rozedrané šaty a vyjel ze vsi, aniž by ho kdo poznal. Zvesela jel dál až přijel k mostu, který hlídalo dvacet pět husarů, aby na rozkaz krále chytilo Chytrého Martina. Ten se dlouho nerozmýšlel. Dělal jakoby byl opilý, zpíval a řval a potácel se za vozem z jedné strany cesty na druhou. Zrovna před mostem, uhodil koně tak silně, ten se lekl, uskočil, kolo vozu se dostalo do příkopu a vůz se převrátil. „Ach, já ubohý muž! Já ubohý!“ naříkal Chytrý Martin a pokoušel se vůz zase postavit. „Teď je všechno vniveč! A taková výtečná kořalka! Pomozte mi přeci, vojáčkové! Já na nějakých těch pár žejdlíků nehledím!“ Tu husaři statečně přiložili ruce k dílu a Chytrý Martin jim jako poděkování dal každému pořádnou holbu kořalky a stále jim doléval, až byli ti husaři tak opilí, že ani mluvit nemohli a jeden po druhém padali jako žoky do příkopu. Chytrý Martin z vozu vytáhnul dvacet pět kuten mnichů kapucínů a ty kutny husarům obléknul, naskládal je na vůz a jako pytle plné otrub je pod rouškou tmy zavezl do královské strážnice.
Dovedete si představit, jak ráno král kulil oči, když ve strážnici našel kapucíny. Ptal se všech sluhů, pacholků a dvořanů, zda v noci něco podezřelého neviděli či neslyšeli, ale nikdo nic nevěděl. Tu princezna řekla: „To nemohl udělat nikdo jiný než Chytrý Martin!“ „Že mě to hned nenapadlo!“ řekl král a ťuknul se do čela: „Jsi chytrá, moje dítě, poraď mi, jak bych mohl Chytrého Martina chytit?“ „Zdá se mi, že to nemůže být zase tak těžké.“ odvětila princezna. „Uspořádej na zámku ples a po podlaze tanečního sálu nechej rozházet zlaťáky. Chytrý Martin nebude na tom plese určitě chybět a když uvidí zlato, nebude ho moci jen tak nechat ležet, nýbrž ho zvedne a strčí do kapsy. Pak ho lehko poznáš a můžeš ho dopadnout.“ Ta dceřina rada se králi arci zalíbila a nechal křížem krážem celou zemí rozeslat heroldy, aby sezvali kde koho na velký ples. Dříve než se hosté dostavili, nechal po sále rozházet plný měšec zlata, jak mu poradila princezna.
A opravdu – brány zámku byly otevřené sotva chvíli a už se v nich zjevil Chytrý Martin, v tom nejdrahocennějším šatě a doprovázen jedním sluhou. Ale nikdo nevěděl, kdo je ten cizinec. Když viděl Chytrý Martin zlaťáky na podlaze sálu, pomyslel si: „Těm by se leželo měkčeji v mé torně, než na těch tvrdých prknech.“ A přemýšlel, jak by ty zlaté ptáčky polapil bez toho, že by při tom lapili oni jeho. Když skončil první tanec, šel ven ke svému sluhovi a poručil mu, aby mu kvapem sehnal smůlu. Pak tu smůlu rozehřál, natřel si s ní podrážky bot a šel zpět do sálu a tancoval, jednu chvíli dokonce, i s krásnou princeznou. Pokaždé, když byl tanec u konce, opustil sál a venku poručil sluhovi, aby mu sundal z podrážek zlaťáky, které se přilepily na smůlu. Tucetkrát, možná ještě vícekrát, to tak vyvedl a přinesl ze sálu pěknou hromádku zlata, bez toho, že by si ho tajní královi špehové vůbec všimnuli a jako zloděje ho odhalili. Naopak. Chytrý Martin měl daleko cennější úlovek než pár dukátů. Neboť princezna ho dobře poznala a ten statný a odvážný jinoch se jí tak líbil, že s jiným už tancovat nechtěla. Když ples pomalu končil, vzala ho potají na stranu a řekla: „Buď opatrný, Chytrý Martine, můj otec usiluje o tvůj život. Ale buď bez starostí, já vše přivedu ke šťastnému konci.“
Ples byl u konce a Chytrý Martin nebyl ani poznán, ani dopaden. „Chybí více jak třicet dukátů!“ řekl král druhého dne dceři. „Jak se to mohlo stát? To je pro mne záhada! Kdybych jen věděl, jak toho chlapa dostat do rukou! Nemůžeš mi dát ještě nějakou radu, dítě moje?“ Tu se princezna na malou chvilku zamyslela a řekla: „Uspořádej turnaj a vítězi slib za odměnu moji ruku, Chytrý Martin se toho souboje určitě zúčastní a vyhraje. Takto ho zajisté poznáš a můžeš ho uprostřed svých rytířů a dvořanů lehce zajmout.“ „Ano, tak to udělám!“ řekl král a zavolal písaře a nechal vypsat velký turnaj a k tomu slíbil, že vítěz dostane jeho jedinou dceru za ženu. Tu se na turnaj sjížděli knížata, hrabata, rytíři a jiní šlechtici ze všech čtyř světových stran a bili se statečně, neboť každý z nich by si rád zasloužil královskou dceru. Ale ten, kdo zvítězil, nebyl nikdo jiný než Chytrý Martin. Místo toho však, aby ho král zaslíbil své dceři, chtěl ho spolu se shromážděnými vojáky svázat a vrhnout do temného žaláře. Tu ale k Chytrému Martinovi přistoupila princezna, přede všemi ho políbila a řekla: „Toho chci za muže a žádného jiného! Abyste otče věděl, já ho miluji a vy musíte nyní dodržet své královské slovo!“ „Staniž se!“ volali dvořané a rytíři, hrabata i knížata, přistoupili a šťastnému páru tisknuli ruce. Tak přišel i král a dal jim oběma požehnání.
Brzy nato slavili svatbu. A tak dostal Chytrý Martin, který byl kdysi pouhý ševcovský tovaryš, za ženu princeznu a nakonec byl králem v jednom velkém království.

 

Napsal/a: anonymní

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist