Pořád si vymýšlí, nechceš jim poradit, slepičko?
Ko, ko, nám slepicím se nechce moc přemýšlet, nic nás nenapadá
a slepice peří natřepe a v kurníku si na bidýlko sedá.
Holky žížaly, teď tu máme klid, slepice tu žádná není,
tak honem vylezte ze záhonků a dáme se do žížalího klábosení.
Pomalu se žížaly slezou pod zahradní lavičkou
a každé druhé se prý senza nápad honí malou hlavičkou.
No to jsem fakt zvědavý, brble si šnek Břéťa, co je asi napadlo,
vloni si ty žížaly chtěly pořídit na baterii švihadlo.
Břéťa se do domečku schoval a žížalí hádání poslouchá tiše
a vůbec si nevšiml, co žížala Klotylda do písku čmárá a píše.
Tak honem. Břéťa hlavu vystrčí a kouká jak vyoraná myš,
jé, je, ty žížaly chtějí auto na výlety, tak dál, Klotyldo, piš.
Další žížaly to pozorují, co Klotylda čmárá? Ona snad blázní,
vždyť ona píše, že chceme autobus na cestu do lázní.
Ale to se holka nějak plete, my chceme výstavní auto, červený kabriolet,
tam se všechny uvelebíme a konečně vyrazíme na výlet.
Celá naše rodina a taky všichni známí ze zahrady a okolí
si pláštěnky, svačiny, sluneční brýle a deky zabalí.
A zatím tů, tů, auto bez střechy na žížaly zatroubilo,
za hodinku máme odjezd. Všechno se na cestu už připravilo.
Auto ujelo jenom pár metrů, najednou hrc, prc, hrc a auto zastavilo.
Kruciš, zlobí se Klotylda, kruciš, co se to přihodilo?
Břéťa už je dohnal a potichu se chechtá, copak se to děje?
Ko, ko, kokodák, došla jim asi šťáva, slepice se směje.
A to už žížaly dostaly ze slepice tak trochu strach.
Proč to naše výletní červené autíčko zůstalo na cestě z ničeho nic stát?
Ale Břéťa zatím pomoc zavolal a s kapkou šťávy čmelda letí, frrr,
do nádrže ta kapka spadne, auto nastartuje a už jede, drrrn, drrrn, drrrr …
Než se ta slepice rozkoukala, auto v dálce mizí, sláva.
Žížalám se výlet vydařil a slepice si jen zrní pozobává.
Pak nastal večer,
všechny se vrátily, kdopak by brečel?
Žížaly jsou doma a další výlet? Začnou přemýšlet …
Prý se budou učit plavat v našem rybníčku.
Slyšíte kapři? Slyšíš, vodníčku? …
