Bráškové Tulík a Bulík

Ve smrkové chaloupce bydlí bráškové Ťulík modroočko a Bulík zelenoočko. Oba kluci jsou hodně veselí. Ano, ze všeho si dělají legraci.

Ťulík zašil Bulíkovi rukávy na košili ten mu zase přilepil botu k podlaze vymění šuplíčky, cukr za sůl, šťávu za ocet a pak se chechtají. Jeden si pocukruje brambory, do čaje si dá lžičku soli nebo si osolí klidně i krupicovou kaši. Chvíli se chechtá Bulík, chvíli zase Ťulík. Ale vydrželo jim to jenom týden. Jeden ani druhý se pořádně nenajedli, ale byli opravdu moc rozesmátí, až je bříško bolelo. Smíchem nebo hladem? No jo, asi obojím.

A po jednom takovém týdnu k nim přijela návštěva. Teta Čimelka Kvítečková. Nazdárek kluci, no nazdar, vy ale vypadáte, v chaloupce máte taky nepořádek. Donesla jsem vám tvarohové buchty, uvaříme si čaj a pustíme se do práce.
Teto, teto, tím si čaj neosladíš, to je sůl. Tak dost kluci. Co jste ještě vymňoukli? My? Už skoro nic. A pomalu se všechno vrací na to správné místo, sůl a cukr, ocet a šťáva, ještě rozpárat zašité rukávy a odlepit botu.
Konečně hotovo. No jo, ale čemu se teď budeme chechtat? Vy jedni kašpaři, tak běžte dělat do cirkusu, tam se uplatníte třeba jako klauni, šašci ano a kašpaři. A tak Ťulík s Bulíkem šli.

Vzali si veliké boty, červené nosy a klobouky. Padají jim gatě z klobouků šplíchá voda normálně zakopnou o svoji druhou botu pak udělají salto a kotrmelec, hrají na pánvičky na hrnky a s vařečkami uletí jim nafukovací balónky a ty kvičí … nebo tak kvičí ti dva? Kluci klauni se chechtají a jejich vystoupení rozesměje každého. I toho smutného kluka a tu smutnou holku.

Ale doma … sem tam si něco provést je bavilo pořád. Třeba zašít knoflíkové dírky, svázat ponožky, schovat mýdlo, vyměnit bonbóny za kostky cukru, zavřít rozečtenou knížku, do boty nacpat houbu z koupelny (chi,chi a mokrou), natočit budíka na brzy ráno, hodinové ručičky popohnat, a… a… a…

A když měla přijít na návštěvu teta Čimelka, honem všechno uklidit. Někdy to stihli fakt na poslední chvíli, ale povedlo se.

Ale jak se za tetou Čimelkou dveře zavřely, už vymýšleli, třeba … jo, to tu ještě nebylo, chi, chi, chi. Nebo … a …