Jak se dobře pohádat s partnerem?
Nejraději bychom samozřejmě odpověděli, že nijak. Jenže nejsme všichni vyrovnaní flegmatici a konflikty se mezi nás i naše nejbližší občas vkrádají. Jak se k nim postavit, abychom nepřišli o „dobytá území“, ale ani o partnera? Jak si vyříkat problémy bez potlačovaného vzteku, avšak bez urážek a zlosti? Pomoci by mohla kniha: Jak se dobře pohádat s partnerem.
A co si o téhle problematice myslí ti, kteří o ní sice nepíší knihy, ale leckdy ji prožívají v praxi?
Na otázku: Jak se dobře pohádat s partnerem?, jsme se pokoušeli nalézt odpověď v celém nakladatelství Portál.
Jitka Slavíková, knižní redaktorka:
„Nejlépe je pohádat se krátce, stručně a výstižně. Většina žen to ovšem nedokáže. Mají totiž bohaté asociační myšlení, které je nutí vracet se ke starým nedořešeným sporům, příp. znovu řešit spory již jednou vyřešené, což je přesně to, co každý „normální“ chlap nesnáší, takže to jen hádku rozdmýchá pěkně dočervena. Také je dobré pohádat se plánovaně, nikoli v afektu, nikoli v pozdních nočních hodinách, ale raději pěkně v klidu v neděli po obědě. Ale jak to udělat, to nikdo neví, leda snad že by na to odpovídala ta knížka?“
Marie Těthalová, šéfredaktorka časopisu Informatorium 3 – 8:
„Pokud možno ne s nožem v ruce:).“
Jana Tesařová, vedoucí oddělení marketingu:
„Kde se nejvíc hádáme a určitě ne dobře? Doma (v kuchyni, v pokoji, v předsíni, kupodivu ne v ložnici a v koupelně), v autě (sebekriticky přiznávám, že jsem rejpavý spolujezdec), při bloudění v přírodě, bohudíky už ne při výchově dětí (protože potomci se už trápí se svými ratolestmi). Asi nejvíc mě vytočí dialog: 'Ale já jsem Ti to přece říkala,' s odpovědí: 'Ale o tom tedy vůbec nevím…' Docela mě rozžhaví pocit, že mě muž nevnímá, ale měla bych pochopit, že při současném koukání na veledůležité utkání v televizi + čtení hlubokomyslných článků v denním tisku nebo luštění křížovky + poslouchání besedy na žhavé téma v rádiu nezbývá prostor pro naslouchání, které tak doporučují autoři naší novinky.“
Šárka Nováková, PR a marketing:
„Samozřejmě nikoli v afektu kombinovaném s hysterickým záchvatem, kdy skrze zuby cedíme nedefinovatelné urážky, obskurní vulgarismy i výčitky pravěkých provinění, nýbrž s milým úsměvem chápeme stanovisko druhého a pečlivě artikulujíce logicky argumentujeme. Nebo pak alespoň uklidíme rozbité talíře a příjemným způsobem se usmiřujeme:).“
Svatava Barančicová, vedoucí sekce časopisů:
„1. Dobrá hádka je hádka 'vysvětlovací'. Proč něco chci, nechci, udělám, neudělám, byť v afektu, ale říct skutečné důvody. Pak se může tzv. pročistit vzduch a je možné, že partner ty důvody pochopí nebo napříště aspoň s nimi bude počítat. Nejhorší je, když partner neví, co je v pozadí, proč je ten druhý podrážděný a hádá se.
2. Pokud už jede hádka naplno, nikdy by v ní neměla zaznít slova, která už nejdou vzít zpět.
3. Většinou si spíš pamatujeme na hádku jako takovou a co kdo v ní řekl, než na důvod, proč vznikla. Většina hádek je kvůli malichernostem. Kdo se nad ně umí v dané chvíli povznést, ovládnout svou chuť na smeč, má šanci, že prožije mnohem méně hádek.“
Petr Matějček, web editor, marketing:
„Hádka znamená svár, rozkol, rozepři. Neřadíme ji mezi pozitivní vlivy, protože sebou nese negativní emoce. Málokdo má hádky rád, ale existují i výjimky. Znám osobně pár, který má na hádkách a svárech založené manželství. Sami o sobě říkají, že pokud by u nich v kuchyni nebyla občas 'pořádná Itálie', měli by pocit, že se jim ze vztahu něco vytrácí. Jenže u nich jde hádka ruku v ruce s láskou. Tomu říkám 'umění dobré hádky'.“
Jiří Kolář, výroba, DTP:
„Důležité je usmířit se, omluvit a vyjasnit si stanoviska ten samý den. Ale už si to moc nepamatuji. Naposledy jsem se opravdu hádal s manželkou týden před svatbou a to je už před deseti lety. Od té doby se nehádáme. Říkáme si samozřejmě i věci, které se druhému nelíbí ale zvýšený hlas či silné emoce tam nejsou. Sporné věci vyřešíme v klidu a rychle, názory druhého respektujeme. Protože oba máme dobrou vůli se dohodnout, tak nic není opravdu problém. Myslím, že hlasité hádání je projev nevyzrálosti jednoho či obou partnerů.“
Pavla Koucká, šéfredaktorka Psychologie dnes:
„Za vhodnou okolnost pro úspěšnou hádku považuji výlet ve dvou – ten poskytne dostatek času na to, všechno si vyříkat. Příjemné okolí a fyzická aktivita napomáhají usmíření a hledání pozitivních řešení.“
Ilona Tůmová, asistentka redakce:
„Dobře se vyspím, nejlépe tři, čtyři hodiny, v práci mi z počítače zmizí dobře udělaná dopolední práce, děti doma tak dobře uklidí, že zakopnu o tašky už ve dveřích, když se vracím z třídních schůzek, kde jsem se dozvěděla, jak se moji miláčkové dobře učí. A když večer přijde můj muž, tak se opravdu dobře pohádáme.“
Martin Felix, manažer inzerce (otec 4 dětí, 13 let šťastně ženatý):
„ 1. Najděte si nějaký malicherný problém – třeba že košile na ramínku mají mít při pověšení do skříně zapínání vlevo (když to partner raději vpravo) nebo že zubní pasta se má mačkat od kraje / od prostředka.
2. Zaujměte naprosto nesmiřitelná stanoviska.
3. Pořádně si to hádání užijte, protože čím intenzivnější vaše hádka bude, tím sladší bude usmiřování.“
Iveta Němcová, manažerka inzerce:
„Hádky jsou ztráta energie, preferuji vyjednávání.“
Petra Bočková, recepční:
„Tak dobře, aby to vůbec k něčemu bylo (vyřešení problému, kvůli kterému ke konfliktu došlo), a zároveň tak, aby i přes to, že se hádáte, jste věděli – cítili, že se pořád máte navzájem rádi:).“
Jaroslava Fejková, redaktorka knihy Jak se dobře pohádat s partnerem:
„'Nijak' by byla rozhodně špatná odpověď, protože správné hádky partnerskému vztahu prospívají. Vztah, v němž se partneři nikdy nehádají, může být dokonce ohrožen krachem. Dobře se pohádat znamená hádat se ve správný okamžik a neagresivně. Vtipné vysvětlení s příklady ze života, v nichž se mnozí čtenáři mohou poznat, i se správnými variantami nalezneme v právě vycházející knize manželů psychoterapeutů Serge a Carolle Vidal-Graf.“
Perlička na dně: „V České republice patří k nejčetněji páchaným vraždám ty v rodině. Řadí se mezi ně manželské vraždy (včetně vražd partnerských), zabití dětí rodiči, či rodičů dětmi, a mordy mezi sourozenci. Motivační pozadí většinou vychází z dlouhotrvajících neřešených konfliktů, kvůli nimž se postupně kumuluje tenze ve vztahu, která jednoho dne vyvrcholí ve vražednou ataku. Bezprostředním motivem vražd jsou zejména rodinné konflikty. Podle A. Heretika se tyto skutky odehrávají zpravidla v ložnici, pokud je vrahem muž – ten také používá ke spáchání činu různé prostředky. Když vraždí žena, nejčastějším místem činu bývá kuchyně a vražedným nástrojem kuchyňský nůž, který je nejblíže po ruce.“
Anketu připravila: Šárka Nováková
Závěrečná zajímavost je citována z knihy Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů; Jindřiška Záhorská (Portál, Praha 2007)