Rozhovor s Věrou Rojovou
V příjemném prostředí školícího centra nakladatelství Portál s úspěchem proběhly již dlouho dopředu obsazené semináře s názvem Jóga s dětmi. Jejich lektorka Věra Rojová, přezdívaná Síta, je zároveň autorkou knihy Jóga, hry a pohádky. Využili jsme příležitosti a položili jí několik otázek, týkajících se nejen avizovaného titulu.
1) Vedete kurzy jógy pro děti i pro dospělé. Jaký je rozdíl práce s dětskými a dospělými adepty jógy?
K odpovědi na tuto otázku bych potřebovala možná tak pět hodin, protože pracuji s lidmi různých věkových skupin. Cvičím s těhotnými maminkami, což jsou vlastně úplně nejmenší, ještě nenarozené děti, pak mám kurzy pro děti od narození do věku dvou let, pak cvičíme s dětmi od dvou do čtyř let, vedu kurzy pro předškoláčky, dva školní kurzy, a potom pracuji na dvou základních školách v Prachaticích, kde vedu třináct tříd při pravidelné činnosti, kdy v rámci výuky mají děti od první do páté třídy hodiny jógy. Potom cvičím s dospělými, začátečníky, pokročilými, i s důchodci, a každá věková skupina má svoje specifikum. S každou se pracuje úplně jinak.
2) V Portále Vám vyšla kniha Jóga, hry a pohádky. Co nám k ní můžete říci?
Vždycky, když mám něco takového hodnotit, tak přitom nemyslím na sebe. Nejdůležitější je, že vůbec kniha vznikla jako pohádky na přání. Vyšla právě z té práce, kterou jsem v první otázce popisovala. Děti za mnou chodily a přály si pohádku o něčem. Taková kuriozita je, že jeden malý chlapeček si přál pohádku o kombajnu na kukuřici a já jsem všechna tato přání chtěla dětem splnit, ale zároveň vložit do pohádky nějaký výchovný aspekt, aby přečtení té pohádky zkvalitnilo život dětí, jejich přemýšlení. Samozřejmě děti byly potom spokojené a když jsou děti spokojené, já jsem spokojená také a na seminářích v Portálu, i na všech ostatních seminářích se setkávám, co se týče knihy, i se spokojeností dospělých lidí.
3) Považujete tedy za důležité rozvíjet jak tělesnou, tak i duchovní stránku již u malých dětí?
Jistě. U malých dětí je jóga spíše hra, ale je to hra zaměřená určitým směrem a myslím si, že kdyby jóga nabízela pouze tělesná cvičení, že bych se jí nikdy nevěnovala tolik jako nyní. Myslím si, že je důležité, naučit děti, aby byly tolerantní, ohleduplné, aby se dokázaly chovat hezky k přírodě, k rodičům, k sobě navzájem. Mám velkou radost z toho, že v Prachaticích byl program jógy v denním životě zahrnut jako prioritní opatření pro prevenci sociálně patologických jevů u dětí.
4) Proč by rodiče měli děti na jógu přihlásit? V čem jim může pomoci?
Pokud mám na tuto otázku odpovědět, tak nato půjdu trošku zeširoka. I z teorie a praxe je potvrzené, že jógová cvičení dokáží děti zklidnit, dokáží děti osvěžit, je v nich mnoho cviků pro jejich zdraví, pro jejich vnitřní orgány, správné držení těla. Pokud teď lehce zhodnotím svoji práci - ovlivňuji každý týden kolem čtyř set dětí, a myslím si, že nejdůležitější práce je právě ta psychoterapeutická, kdy dítě za mnou přijde se svými problémy. Já vždycky říkám, že ze začátku vidíme třídu krásných, spokojených dětí, ale pokud získáme jejich důvěru a ony se nám otevřou zjistíme, že mají mnohdy větší problémy, než někteří dospělí, a v tom si myslím, že je jóga podrží, protože jóga ukazuje člověku cestu do nitra, kde můžeme najít spokojenost, radost, mír i lásku, i když vnější svět se k nám nechová dobře.
5) Nejlepší motivací pro cvičení dětí je pochvala - souhlasíte s tímto názorem?
Samozřejmě. Je to jeden ze základních faktorů při cvičení. Každý cvičí v rámci svých možností a každý si zaslouží pochvalu a ocenění.
6) Co byste vzkázala našim čtenářům?
Mějte pohádkově krásný život.