Mám skvělého muže. Je úžasný, hodný a je s ním legrace. A miluje děti… Odjakživa. Stále. I přesto, že máme doma čtyři kluky a ti někdy umí pěkně řádit. Je pravda, že větší část dnů, týdnů… jsem s dětmi sama, jelikož tatínek musí vydělávat penízky, nicméně patří k těm mužům, kteří se umí o své děti bez problémů postarat včetně takových věcí, jako je vaření, praní a úklid domácnosti aspoň v takové formě, aby tu bylo „bydlitelno“ a relativně čisto…
Můj muž s kluky to zvládli taky vcelku hladce až na „onen osudný pátek“ … kdy se chudákovi našemu tatínkovi semlelo všechno najednou…
Hned ráno jsme si telefonovali – najednou taťka zahučel do telefonu: „Jendo, okamžitě toho nechej!“ Pročistila jsem zalehlé ucho a ptám se, co se děje.
„Ále – Jenda pomaloval zeď v kuchyni,“ – a líčil mi, jak náš nejmenší dvouletý brouček stál na lavici, modrou pastelkou tvořil své vrcholné umělecké dílko, přičemž občas ve své činnosti ustal a s hlavičkou nakloněnou na stranu sledoval, jestli to vypadá dobře opravdu ze všech stran. Mávla jsem rukou – no co, mě to tady netrápí… a vůbec, tohle „mi žíly rvalo“ u prvního prcka,teď už zdaleka ne.
Pak se můj muž celý den neozval – až večer.
„To byl den“, povzdechl si a líčil mi své úžasné zážitky.
V poledne vařil dětem játra na cibulce s rýží – že ho během míchání cibulky třikrát vyrušil telefon – nějaké veledůležité průzkumy trhu – takže cibulku málem připálil, to bylo to nejmenší. Po obědě uložil Jeníka k spánku, starší kluci slíbili, že jej chvilku pohlídají a tatínek se čtyřletým Davídkem šli na nákup do blízkého supermarketu. Manžel vybíral rohlíky, když se prodejnou rozlehla ohlušující siréna. Prodavačky začaly pobíhat kolem, honem se zamykalo (pár dní předtím totiž supermarket vykradli) a můj muž se začal shánět po Davídkovi…. ten vyběhl odněkud zpoza rožku a krčil se mu nešťastně u nohy. Jak tatínek okamžitým výslechem zjistil, alarm spustil náš Dájík tím, že si vběhl otevřenými dveřmi do skladu a zmáčkl tam „nějaký čudlík“. Naštěstí se mému muži podařilo prodavačkám vylíčit, co se stalo a vzhledem k tomu, že se pokorně omlouval, se tomu nakonec zasmály – prodavačky určitě, můj muž – tím si tak jistá nejsem, neb on je svým způsobem velice hrdý člověk 🙂
Přišli domů a z ložnice se ozývalo jemné volání:
„Tatí!“ „Jeníček je vzhůru.“ Usmál se tatínek a šel si pro krásné růžové vyspinkané batolátko.
Batolátko stálo v rožečku postýlky na špičkách, tvářilo se znechuceně a pokojem se linul smrad od hovínek, která se mu podařilo částečně rozetřít po peřinkách a prostěradle (naštěstí ne po zdi). Umím si představit, jak asi bylo taťkovi, který zvládne cokoliv, jen naditá plena s hnědým obsahem pro něj představuje podobnou hrozbu jako nášlapná mina.
Nicméně – podařilo se mu důkladně otřít dítě, zneškodnit plenu a svléknout pokakané povlečení, aniž by se u toho pozvracel. Napěchoval to všechno do pračky, nasypal prášek, zmáčknul čudlík a – pračka vypověděla službu, jak to v poslední době občas dělávala. Naštěstí nevím, jak moc se taťulda vztekal, ale představa, že by náruč toho hnusíku pral v ruce byla asi natolik úděsná, že zběsile cvakal knoflíky a pračku přemlouval, až se mu podařilo „rozchodit“ aspoň záclonový program a na ten to všechno vypral.
Stihl to ještě pověsit ven – pak už byl schopen jen sedět u kávy a sledovat,jak si ta jeho zlatíčka spolu krásně hrají…
Když mi to do telefonu líčil, dusila jsem v sobě smích a byť mi ho v tu chvíli bylo docela líto, ten smích byl tak trochu i škodolibý – jen si to , miláčku, taky jednou zkus se vším všudy 😉
Jediná informace, která mě opravdu znepokojila byla ta, že nejstarší syn týden po dobrání antibiotik a dvou dnech ve škole opět dostal horečky.
Večer jsem zážitky mého muže líčila svým kolegům a kolegyním – pobavili se všichni a to velice dobře – hlavně asi proto, že téměř všichni už nějaké potomky mají, takže si tu naši pohromu uměli hezky představit – tak jako vy, kteří zrovna čtete tenhle článeček 🙂
Ke cti svého muže musím říct, že tento „nádherný“ den velice rychle vstřebal a přidával k dobru téměř okamžitě (ne, jak to u podobných katastrof bývá, až po nějaké době, kdy prožívané pocity zoufalství patřičně vyblednou) a že je ochoten mě na podobnou akci pustit kdykoliv znovu … no není skvělý? 🙂
PS: Akorát pračku jsme museli necelý měsíc poté vyměnit… ale svého muže bych neměnila 😉
Napsal/a: Ájík
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Bramborko, teď jsi zas rozesmála ty mě – a děkuju :))
Alenko, super((-. Nemůžu to v sobě „dusit“, tudíž jsem se tak chechtala, že jsem si probudila celou rodinku, dík((-: Ale, to se nedalo((-: Spojit – „stál na špičičkách v rohu postýlky“ s „nášlapnou minou“, to dovede jen ta, která „opravdu ví“((-: (Manža stojí za mnou a vesele kývá((-: ) Ono ho to přejde((-:
perfektní. Takové zážitky píše opravdu jen život sám, to by jeden nevymyslil.
Super táta
mám uplně stejný názor jako „Julie“ (11. 1.)
Krásné, moc jsem se pobavila, máte opravdu milionového tatínka :o)
Holky, díky, to potěší :))
Karamelko, no jo, váš taťka toho má teď požehnaně, viď? 😉 Ale je super, že to také zvládne, to bude velikánská pomoc, až budeš běhat kolem miminka 🙂
Bramborko – náš ta´tka by pro mě ani nemohl dojet, neboť nemáme auto – naštěstí 😀 Ale stejně myslím, že by to neudělal, asi by mu ani hrdost nedovolila 🙂
Holky, ale vidím, že ti vaši tatínkové jsou taky ohromné šikulky – je to skvělé zjištění :))
Ájíku, nádherný článek ze života. Živě jsem si to dokázala představit. Zatímco pro něho to byl nevšední zážitek, pro Tebe by to byl jeden z obyčejných dnů, že? Jojo, jen ať si tatínci taky zkusí, jak si na té dovči užíváme :-))
A co se týká přebalování, tak můj manžel má stejný názor jako ten Tvůj – když nejsem v dosahu, tak ho přebalí, ale pomalu s plynovou maskou 🙂
Každopádně gratuluji ke skvělému taťkovi.
Ájíku, klobouk dolů. Já smekám. Čtyři děti…
k tomu hodnej taťulda, no nezbývá než říct,
že jsi šikovná holka :-))
Náš tatínek je také takový. Zvládne dětičky, užijí si legraci a maminka si v klidu vychutnává výlet s kamarádkou na trhy v Litoměřicích. Když jsem jela poprvé bylo to docela zajímavé. Navařila jsem a vydávala pokyny – „malá musí jít spát v 11 hod.“ „A proč?“ „Protože by potom neusnula a byla protivná.“ „Aha.“
Po příjezdu mi tatínek hlásil, že dceruška snědla celý talíř polívky, šla spinkat v 10,55 a hned usnula. Šla jsem se na naše andílky podívat na 5 letý syn se probral a „mami, cos mi přivezla?“ Nechal si to u postýlky a když jsem přikrývala dceru (1rok), malý mi zašeptal, že táta neumí Markétce zapnout pořádně ani plenu. Musel mu náš malý šikula pomoc. Tatínek se sice ježil, že to není pravda, ale chválila jsem je oba, že se tak dobře o sebe starali. „A mami, můžeš jet s tetou příště zase, my jsme chlapy a zvládneme to tu sami a o Markétu se Ti taky postaráme.“
Všichni chlapi jsou šikovní, jen to z nich umět dostat.
Ajíku, myslím, že máte doma super tatínka((-:. Ale to ty víš, viď? To, že to tak pěkně zvládl a pak si „jen“ postěžoval po telefonu, to se taky jen tak nevidí((-:. Někteří tatínci by byli schopni naložit děti a pro maminku si dojet. Gratuluji k tak šikovnému manžovi((-:.
Ajiku moc pěkně jsem si početla:-))))
Je fajn vědět,že má ženská doma takové zastání-a je dobré,že tatínek si zkusil ,,zač je toho loket“ ale úplně nejlepší je,že OBSTÁL na 1***:-)))))))
U nás je tatínek teď také více ,,pečující“-hlavně přes Vánoce byl s malým hlavně ON a musím taky říct,že to zvládá báječně-od ranního vstávání v půl 8,přes snídani,hraní,svačinu,oběd,procházku venku,svačinu a večerní koupání a čtení pohádky do usnutí obou :-)))))
Navíc zajde 3x denně s pejskem a ještě mi nosí střídavě Colu a suchý rohlík:-))) K
Holky, dííííky :)))
Babofko, moje řeč, to byla ta „škodolibost“ 😉
Danasi, když mám někam jít, ti starší mě „vystrkují“, ať klidně jdu – vědí, že s taťkou bude větší sranda 🙂 – je fakt, že maminky a tatínkové považují každý za zábavu něco jiného, v tom to bude 🙂
Všem vám taky přeji super tatínky – jsou k nezaplacení 🙂
Ájíku, blahopřeji ke skvělému muži a taťkovi!! Moje mamka to překvapení v ložnici také jednou zažila, jenže u nás to bylo rozetřené i po zdech:-) můj brácha byl od mala vynalézavý!! Ale určitě si takového ta´tky moc musíte cenit, ne vždy se najde takový! Musím to zaťukat, že i já měla na takového štěstí
Ájíku, pěkný článek. Představa byla v životní velikosti a v barvách. Přeji, aby to super tátovi vydrželo.
Náš táta na to také nevypadá, ale zvládá děti také super. Dokonce víkendy strávené s tátou jsou lepší než z mámou. Asi protože jich není tolik. Ta máma je pořád nějak na dohled a tak si tatínka děti o to víc užívají.
Ájíku, to je krásnýýýý! 🙂 Úplně to vidím všechno v živých barvách. A je taťka zlatej, že tě zase někdy někam pustí a dobrovolně podstoupí něco podobného znova… A v rámci „řádné dovolené na zotavenou“ si vyzkouší „dovolenou mateřskou/rodičovskou“ :-))))
Tak to gratuluji k super taťkovi. I když já si také nemohu stěžovat. Jen ať mu to vydrží. 🙂
Mobile Sliding Menu