Dávno, dávno již tomu, co se stal tento příběh. No, rozumějme asi sedm let.
Vraceli se s manželem z večeře. Zatím každý rok na výročí svatby si vyjdou někam na večeři. Dojeli k domu a vystupují. Žena do něčeho kopne. Co je to? Skloní se pod auto a vytáhne mobil. „Co to máš?“ Táže se muž. „Mobil.“ Manžel jej vezme do rukou a pomalu kráčejí k domovním dveřím…
„Musíme zjistit, komu patří, a vrátit jej.“ „Jsi blbá?“ Proběhne menší výměna názorů. Samozřejmě opatrně a potichu. Nemusí celý panelák vědět, co řeší. Pěkný večer má trhlinu díky nálezu. Oba mají jiný názor. Je škoda, že jej nalezli. Je jí líto toho večera. Do postele ulehají trochu rozezlení. Jeden na druhého, na sebe samotného i na ten mobil.Muž usíná první, ženě to vrtá hlavou. Nakonec vstane a zapne mobil. Je vybitá baterka. Mají doma podobný a tak se hodí nabíječka. Zapne nabíjení a po chvilce zase mobil. Projíždí seznam. Vypadá to na mobil dítěte. Najde telefonní čísla nazvané mamka, táta. Napíše sms ze svého mobilu a pošle na daná čísla. SMS zní: Našla jsem váš mobil, prosím ozvěte se, abych vám ho mohla vrátit. Jde si lehnout a doufá, že mají radost i na druhé straně. Vždyť kdyby ztratilo její dítě mobil, také by měla radost z nálezu.
Ráno je probudí zvonění jejího telefonu. Spěchá a hlásí se svým příjmením. Na druhé straně je mužský hlas, který zní naštvaně. „Ty čů., chceš rozbít hu… Naval mobil nebo tě zabiju.“ Je ohromena a stěží se zmůže na slova. „Našla jsem včera v noci mobil na cestě, málem jsme ho přejeli autem. Asi patří vám, chtěla jsem ho jen vrátit.“ Další nadávky a nevybíravá slova. Razantně se rozloučí a pokládá telefon. Manžel je vzhůru. „Co se děje?“ Ve zkratce mu všechno vypoví. „Už jsem ti říkal, že jsi blbá, dobře ti tak.“ Vypadá to na pěkně zkažený den. A opravdu. Zvoní telefon jeden za druhým, pokaždé se opakuje scénář z rána. Nadávky, urážky. Snaží se opakovat, že mobil našli a že jej chtějí vrátit. Nechtějí nálezné, jen vrátit. Dojde několik sprostých sms. To se opakuje celý víkend. Musí vypínat mobil. Je zajímavé, že na nalezený telefon nikdo nevolá. S manželem se pohádali, děti jsou v pokoji a nejsou rádi z této atmosféry. Již lituje toho, že vůbec chtěla mobil vrátit.
Je pondělí, má naštěstí odpolední. Jakmile je sama, odchází směrem na policii. Jde nahlásit nález mobilu. Na policii sepíší protokol. Je v něm nález i to, jak ho chtěla vrátit, a také výhrůžky. Naštěstí si sms nechala uložené. I na policii se jí vysmáli za poctivost a následné výhrůžky. No jo, je blbá. Odchází bez mobilu a s přesvědčením, že to již nikdy neudělá.
Druhý den u nich zvoní policie a oznamuje, že telefon vrátili a pán byl pozván k výslechu. Jestli chce podat oznámení. Řešilo by se to na městském úřadu, jako přestupek. Odmítá, nechce se s tím člověkem setkat, stačilo jí to po telefonu. Odpoledne přijde sms z jiného čísla. Píše žena, děkuje za mobil, který ztratil její syn a omlouvá se za manžela. Neodpovídá, je zhnusena. Přijde ještě několik sms od ženy. Nakonec stručně odpoví: „SMS byli přijaté.“ Tím to končí.
Trvalo jí dlouho, než to skousla. Dnes by mobil také vrátila, ale šla by rovnou na policii.
Napsal/a: danasi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Kasparku, dnes můžeš na policii. Mášli doklad o koupi a krabičku. Nechej zablokovat mobil pro všechny sítě. Tobě ho sice nikdo nevrátí, ale také z něj nic mít nebude.
ahojky ,můj syn měl též takovouto situaci vlastně hned dvě.První,když dělal nástavdu v odpolední pauze před zkouškou našel mobil na trávníku,byly tam i nějaké dokumenty tak vytočil první číslo co tam bylo aby informoval někoho,kdo zná majitele,že mu našel mobil.Jaké bylo překvapení,když během 30 minut přijela pani co jí mobil patřil a hned pozvala syna na oběd.Co student to bral neb zkouška měla být až za hodinu.Pak se rozloučili a dodnes má dobrý pocit z dobrého zkutku.Ovšem druhý příběh nebyl tak veselý,teb ten človíček co potratil mobil byl on.Musim říct ta druhá osoba po zazvonění vždy zvedla sluchátko pustila nám písničku a pak řekla čau nepomohla ani prosba o navrácení či nálezné jen nám bylo všem řečeno trhni si.Tak ted budu kupovat k narozeninám nový mobil.Co dodat snad jen se slušností nejdál dojdeš nebo taky ne?Nebo co je doma to se počítá? Kdo ví.
také jsem byla v podobné situace,nicméně s opačným jednáním majitele,naštěstí slušný člověk,s kterým jsem se domluvila na vrácení, když ho prozváněl z kamarádova telefonu, byl překvapen, že jsme ho zvedla, prý nečekal, že se s ním ještě setká, chápala jsem ho,kontakty by byly nevratně pryč a co já bych s nimi dělala. Dostala jsem velkou bonbošku.Lena
tak to síla, vůbec ti to nezávidím. Někdy jak se říká za dobrotu na žebrotu, ale naštěstí pro tebe to jakž takž dobře dopadlo
Hulváti jsou bohužel všude. Škoda. Já bych se ze znovunalezeného mobilu radovala a rozhodně bych vám poděkovala. Takže to nevzdávejte! Většina lidí kolem nás taková není!
To je hrůza. Já na místě pána bych vám ještě koupila bonboniéru jako poděkování za poctivost. Jenomže ten pán to zřejmě neměl v hlavě v pořádku, jinak opravdu nechápu takové hulvátské chování.
Vlaďka
My jsme prožili něco podobného, ovšem z druhé strany.Syn chodil asi do 2.třídy-bydlíme na okraji města, takže mobil byl pro něj docela nutnost.Měl tehdy hudebku kousek od školy, kam přecházel sám,ale nebylo mu dobře a volal mi, abych pro něj přijela, že se to nedá vydržet.Pak mu asi vypadl z kapsy a někdo jej vzal.Dokonce mi několikrát volal na mé číslo, ale ozývalo se jen funění…Psala jsem sms s prosbami o navrácení, samozřejmě marně.O mobil ani nešlo,byl starý a sloužil jen k tomu, abychom byli v kontaktu.Spíš to malého vzalo psychicky- byl přece JEHO,nechával si tam milé sms…Danasi, co bychom tehdy dali za poctivého nálezce!
Já se celkem divím, že takový hulvát ma doma asi možná i docela milou ženskou s dítětem…to nechci vidět, jak se asi chová k nim…To je hloupé, že člověk chce jen dobře a nakonec dostane vynadáno…Nejhorší na tom je, že kolik takovýchto poctivých lidí se nakonec stane nepoctivými jen proto, že mívají zážitky tohoto typu..nakonec si řeknou, jak ostatní, tak i já a poctivost je ta tam…na druhou stranu, je hezké vidět, že poctivých lidí je pořád ještě dost:)
Jsem ráda, že jste článek přečetli. Asi se i líbil. Realita je holt jiná. A člověk nevěří někdy vlastním očím.
Proto díky za vás všechny. A za VD.
já bych se chovala stejně, ale někteří lidi jsou hulváti, ach jo
Danasi, tak to je fakt nepříjemný zážitek, opravdu pro dobrotu na žebrotu! Já taky našla mobil, někdy před dvěma lety, když jsem se tady v NJ projížděla ještě s kočárkem:o)) Přišla na něj sms, tak jsem okamžitě reagovala a odepsala, čí je to mobil, že jsem ho právě našla. Majitele ihned ten člověk kontaktoval a ten mi nakonec zavolal z pevné linky a tak strašně mi děkoval! Byl to firemní mobil a když jsem toho chlápka pak našla na adrese, kterou mi řekl, ještě chvíli nevěřil svým očím, že měl takové štěstí, vím, že říkal: „Bože, co já tam mám čísel na různé firmy…, kde Vás najdu, jak Vám poděkuji, co byste chtěla za nález?“ A tady jsem já taky ta „blbá“ a „poctivá“ a povídám mu: „Já nic nechci, Vy byste udělal určitě totéž…“ a s těmito slovy jsem odjížděla s kočárkem… Kývl hlavou, znovu poděkoval a šel domů..
Tedy Danasi, to je otřesný příběh 🙁 Já jsem taky z těch, co vrací to, co najdou, proto mi přijde takové chování nepřijatelné…
Já bych se ze znovunalezeného určitě radovala – před lety ukradli na pingpongovém zápise mobil mému synovi a i když nebyl nový – dostal starý od tety – hrozně nás to oba mrzelo. A přístup policie? Shovívavý, ale jasný: „Paní, s tím se rovnou rozlučte…“
Taky se mi z takových lidí zvedá žaludek,asi bych na tom byla stejně.Ještě,že máme ty dobré kolem sebe a těch je díky Bohu víc.
Člověk je někdy až šokován jinými lidmi. Naštěstí jsou ti dobří ještě na světě:-)Uf!
tak to je strašné chování.Pán byl pěkný hulvát.Určitě Vás napadlo rčení:Za dobrotu na žebrotu.Věřím,že takovéhle chování hodně zamrzelo.Než by byl otec rád,že synovi ten mobil někdo vrátil a nemusí kupovat nový,tak byl ještě vzteklý a sprostý.No to tedy nechápu.
Mobile Sliding Menu