Odháníte děti od počítačových her v obavě, aby se nestaly agresivními nebo podivnými samotáři? Taková temná budoucnost jim ale vesměs nehrozí. Pokud dětem vyberete správné počítačové hry, přispějete naopak k rozvoji jejich schopností. Věděli jste třeba, že existují hry, při nichž se dítě přenese do exotických zemí, kde zažívá podobná dobrodružství jako v knížkách, a dokonce se může dozvědět i mnoho faktických poznatků?
Trávení volného času u počítačových her se vnímá především negativně. Často se srovnává se sledováním televize a vytýká se mu, že se jedná o pasivní zábavu, která dítě nijak nerozvíjí. Dětští lékaři právem namítají, že sedavý způsob života není to pravé pro naši páteř ani kondici. Zejména děti a mládež by potřebovaly mnohem více pohybu, než se jim v současné době většinou dostává.
Pravda také je, že sledování a hraní agresivních her může v dětech povzbudit negativní vlastnosti. V první řadě se snižuje citlivost jedince vůči násilí a agresi. Dítě se zbavuje zábran a blokuje se rozvoj empatie (soucítění s ostatními). Důsledkem může být člověk, který necítí přirozený odpor k násilí ani soucit s obětí a díky sníženým zábranám má větší sklon sám násilně jednat.
Mimoto při sledování násilí vzrůstá tendence jedince vnímat okolí nepřátelsky, a tudíž i agresivně reagovat. Zjednodušeně řečeno, pozoruji-li svého počítačového hrdinu, který na poměrně běžné podněty reaguje agresí, mám tendenci si běžné podněty vykládat jako útok a podle toho na ně reagovat.
Že se děti nejvíce učí nápodobou, je asi obecně známý fakt. Bohužel se to netýká pouze věcí, u kterých je nápodoba žádoucí, ale i agresivního chování. Největším rizikem jsou případy, kdy se agresivně chová kladný hrdina a za své jednání je nejen nepotrestán, ale dokonce oceněn (podrobnosti viz výzkum Bushmana a Huesmana z roku 2006). Záleží i na reálnosti násilí. Rány pěstí se v reálném životě napodobí snáze a jsou bezprostřednější než střílení zelených mužíčků kdesi ve vesmíru.
Počítače a chování
Dříve se mělo za to, že děti, trávící čas převážně u počítače, mívají potíže v mezilidských vztazích, mají málo přátel a se svými vrstevníky se spíše nestýkají. Zdá se ale, že to tak zcela neplatí. Některé druhy počítačových her se hrají skupinově a naopak se jejich prostřednictvím děti seznamují. Spíše se zdá, že k počítači se často uchylují děti, které již v této sféře mají problémy, než že by jejich problémy nastaly kvůli počítači.
Často se předpokládá, že děti, trávící volný čas u počítačových her, jsou pak unavené a nemají dostatek času na učení. V důsledku toho se horší jejich prospěch. Toto riziko samozřejmě existuje, ale bývá většinou krátkodobé (po pořízení nového počítače nebo hry) anebo doprovází situaci, kdy se hraní počítačových her stane patologií.