Dnešní děti si už neumějí hrát venku. Nelezou na stromy, nepořádají šiškové bitvy, neskáčou gumu. Jak se to ale mají naučit, když k tomu nemají podmínky ani příležitost?
Tento způsob života se samozřejmě přenáší i na děti, a to aniž by si to dospělí vždy dostatečně uvědomovali. A tak kolem sebe vidíme, jak již docela malé děti komunikují prostřednictvím mobilů a tráví čas u televize nebo i u počítače, přitom jsou ale silně ochuzeny o spontánní pohybové aktivity, o experimentování a improvizování v přírodě i o radost z poznávání a objevování nových věcí. Také čím dál víc ztrácejí přirozené osobní kontakty z dětské party, které jsou tolik důležité pro rozvoj sociálních dovedností, vyjadřovacích schopností, empatie apod.
Pohyb a pobyt v přírodě je nenahraditelný
Kromě toho, že je dítě na čerstvém vzduchu, učí se skrze přírodu poznávat samo sebe i komunikovat se světem. Poznává přiměřeně ke svému věku zákonitosti přírody, učí se vnímat živou i neživou přírodu, přijímat ji, respektovat ji. Příroda je pro děti inspirující – jejím zkoumáním se rozvíjí fantazie, představivost, smyslové vnímání, emocionální vývoj. V neposlední řadě přispívá příroda k duševní vyrovnanosti a pohodě.
Zvláště předškolní děti by měly mít co nejvíce možností k pobytu a pohybu v přírodě. Je to naprosto zásadní vzhledem k jejich věku a potřebám. Proč? Protože v tomto věku z vývojového hlediska dominuje růst, vyzrávání tělesných funkcí, ale také (sebe)poznání.
Pokud je dítě jednostranně zatěžováno intelektuální zábavou nebo jednostranným pohybem (např. v určitém sportu), často dochází k celkovému oslabení tělesného systému, což pak může dítě trápit, např. v podobě bolestí zad, po celý život.
Vyjít vstříc pohybu a temperamentu dítěte
Pohybové schopnosti dětí vycházejí z jejich vrozených dispozic a jejich temperamentu. Záleží na rodičích (potažmo na vychovatelích a učitelích), jakým způsobem je budou rozvíjet.
Dítě v předškolním věku může být pohybově velmi aktivní – může lyžovat, jezdit na kole, bruslit, plavat apod. To všechno je v pořádku, pokud ovšem na dítě nejsou kladeny nepřiměřeně vysoké nároky. A pokud má dost času, aby bylo v přírodě také jen „samo se sebou“.
Jak takové potřeby dětí řeší současní rodiče?
Tak např. paní Martina, maminka téměř pětileté Rozárky, vychází z toho, že její dcerka je mimořádně aktivní dítě: „Ve čtyřech měsících jsme začali chodit na plavání. Dcerka nemá vůbec strach z vody, musím na ni dávat pozor, protože když vidí vodu, vrhá se do ní bez rozmyslu. Dnes už sama přeplave bazén, ráda a dobře plave i pod vodou. Od dvou let dochází na různé kroužky, které s jejím věkem a zájmem přibývají, např. balet, kde se učí rovnému držení těla a posiluje svalstvo. Navštěvuje také podobný další kroužek, folklorní tanec. V rámci nácviku tradičních tanců nacvičuje tanečky a dětské hry v kombinaci s lidovými písněmi a říkadly, prohlubuje si zájem o hudbu a lidové tradice. Jinak se ale také snažíme být často jen tak venku, a to za každého počasí. Chodíme na procházky, v zimě sáňkujeme, bruslíme, Rozárka ráda jezdí na kole, koloběžce, hraje míčové hry. Je na pohyb zvyklá, nerozpláče se nad každou odřeninou. Je otužilá. Nevadí jí v zimě sníh v očích, nestěžuje si, že by jí byla zima. Sama se sprchuje ráno a večer studenou vodou, už inspirovala i některé své kamarády, jen babička ještě odolává… Jednou týdně chodíme do sauny, která jistě přispívá také k jejímu zdraví, dcerka je minimálně nemocná. Proč to všechno děláme? Inu, vidím na ní, že jí to prospívá, je zvídavá a samostatná. A hlavně – když se dostatečně nevyběhá, nemůže se soustředit na duševní aktivity a večer také nemůže usnout.“
Marta, maminka sedmiletého Tomáše, má jinou zkušenost: „Náš Tom je založen docela nesportovně. Jeho zájmem není typické klukovské závodění, běhání, lezení po stromech. Velmi ho ale zajímá příroda, a to v tom smyslu, že si podrobně prohlíží každého brouka, mravence, housenku a další živočichy, které v přírodě objeví. Například bezpečně pozná larvy komárů ve vodě. Nakoupili jsme mu přírodovědné knihy a v jeho zájmu jej podporujeme, přičemž se snažíme, aby ho maximálně pěstoval právě venku. Tak je s přírodou v kontaktu, který vychází z jeho naturelu, a vlastní pohyb dohání hlavně občasnou jízdou na kole s otcem nebo při našich rodinných výletech.“
Napsal/a: Miroslava Strakatá
