Nemáme doma televizi ani jedinou počítačovou hru. Našemu staršímu dítku do nástupu do školky zůstal utajen kouzelný svět Krtečka, Toma a Jerryho i dalších roztomilých kreslených postaviček. Nezdá se, že by tím nějak strádalo.
Rozhodnutí, že bychom mohli zakoupit alespoň televizní kartu do počítače a dceru seznámit s kamarádem Večerníčkem, jsem učinila o prázdninách před nástupem do školky. Co kdyby se chudinka cítila mezi dětmi méněcenná? Podívala se na Večerníček asi třikrát a pokaždé s ústy dokořán, ale tím to skončilo. V létě byly úplně jiné zájmy a televizi nepostrádala. Tento stav trvá v zásadě dodnes. Ráda se podívá na pohádku, ale jinak si doma ani nevzpomene. Ovšem u babičky! Tam běží televize každý večer a není dne, kdy by se vnoučatům nepustily pohádky. A také není dne, kdy by si je nevynucovaly. Jako by své chování děti přizpůsobovaly podle prostředí.
O škodlivosti vysedávání dětí před obrazovkou víme
Přesto asi každá maminka někdy své dítko takto odložila a zjistila, že ho to „nezabilo“. Dokonce vůbec nevypadalo, že by z toho mělo nějakou újmu. Problém opravdu není v tom, že dítěti občas pustíme pohádku. Ostatně, správně zvolené pořady mají i svá pozitiva – např. takové Hřiště v neděli ráno má jednoznačný vliv na pozitivní naladění dostatečně vyspané dospělé části rodiny. Navíc při kvalitních pořadech se dítě může leccos užitečného dozvědět. Zásadní problém je v návyku na pasivní způsob zábavy, který se velmi snadno vytvoří. A tedy v množství času, který dítě před obrazovkou stráví.
Batole před televizor nepatří
Názory odborníků, kolik v jakém věku dítě snese, nejsou jednotné. V jednom se však shodují: Dítě do zhruba tří let není schopné pochopit děj, který se na obrazovce odehrává. Vnímá jednotlivé scénky či obrázky, ale ne příčiny ani návaznost. Protože mám potřebu veškeré informace testovat, ověřila jsem si to na své téměř tříleté dcerce. Pustila jsem jí jeden díl oblíbeného Krtečka. Je to úplně jednoduchá pohádka a trvá 10 minut. Během sledování jsem video několikrát zastavila a ptala se na souvislosti, například: „Kam šla myška?“ „Kdo dostal dort?“ a podobně. Má jinak velmi chápavá a komunikačně zdatná dcerka ale dokázala komentovat pouze to, co se na obrazovce bezprostředně dělo, přestože sledovaný příběh (oslava narozenin) nebylo nic, co by neznala.
Závěr: Pro děti mladší tří let nemá sledování televize žádný smysl. Neposkytne jim žádné informace, které by je obohatily. Někdo snad hovoří o pozitivu ve smyslu trénování pozornosti a argumentuje dobou, kterou se dítě dokáže soustředěně na obrazovku dívat. O soustředění se ale nejedná. Dítě je pouze přitahováno akcí a rychlým střídáním scén a barev. Jedná se o tzv. „mediální hypnózu“. Před třetím rokem věku by televize v přítomnosti batolat měla být zapínána jen výjimečně.
Předškolákům jenom trošku
Mezi třetím a šestým rokem dítě začíná být schopno vnímat děj kratších a nepříliš složitých pohádek. Tato schopnost se s věkem plynule zlepšuje. Při pečlivém výběru pořadů není důvod mu toto potěšení odpírat. Kolik ale je přiměřené?
O tom se pochopitelně diskutuje. Mnohem důležitější než přesný údaj je, aby se z televize nestala každodenní rutina (zanedbejme nyní desetiminutový Večerníček). Ta vede k vytvoření škodlivého návyku mnohem spíše než jednorázové puštění třeba i několika pohádek v čase, kdy je dítko nemocné a my je potřebujeme udržet v klidu v posteli. I jindy se může stát, že je nám rodičům obrazovka na chvíli vítaným pomocníkem. Ale považujme to za naprostou výjimkou a střezme se toho, aby se vysedávání dítěte před televizí stalo normou.
Otázka pro vás: Sledují vaše děti pravidelně televizi (pořady pro děti)? Vnímáte televizi jako pomocníka nebo jako „zlo“? Od kolika let myslíte, že je sledování televize vhodné a jakou dobu sledování považujete za přijatelnou?