Rodiče někdy zacházejí s kreativitou svých dětí velmi necitlivě. Často podléhají pokušení posuzovat děti podle toho, nakolik se shodují s jejich představami. Kromě toho jakmile rodiče vytuší chaos a rizika, je vše, co děti napadne, označeno jako hloupý nápad.
Rodiče chtějí kreativní děti – a pak zase už ne. Kreativita může být na obtíž. Může činit dítě zvídavým a fascinovat ho, ale má v sobě i něco zneklidňujícího, protože překračuje hranice. S bohatstvím nápadů našich dětí bychom však měli zacházet jako s drahocenným pokladem. Naše děti se totiž nebudou moci spoléhat na relativně stálý pracovní život jako my.
Kreativita je víc než malování, kutění a provozování hudby. Uplatňuje se tehdy, když jde o hledání nových cest a neobvyklých řešení problémů. Četné studie dokládají, že lidé se se vzrůstajícím věkem stávají stále rezignovanějšími. Není jednoduché utvářet vlastní život neustále znovu, protože to stojí spoustu psychické energie a tvůrčí síly. Moderní podniky investují spoustu peněz do trenérů, kteří mají dostat ztracenou kreativitu zaměstnanců zase na povrch. Nezřídka trenéři ve svém úkolu ztroskotávají – tyto poklady prostě už nejsou k nalezení.
Této ztráty by rodiče měli své děti ušetřit. Nesmějí je chtít ochránit před mnoha zklamáními a tím je brzdit, protože by je tak vedli k malomyslnému životu podle hesla: „Dělej jen osvědčené kroky, aby ses nedostal/a do nebezpečí!“
Mnozí dospělí jsou nešťastní z toho, že se pohybují pouze po vyšlapaných cestách – a své děti směřují také na podobné cesty. To sice přináší jistotu, ale i nudu. A dále i bezmocnost, jakmile zmizí důvěrně známý vzor.
Napsal/a: Doro Kammerer
