Školka, do které chodí naše čtyřletá Michalka, je akční a tvořivost v dětech opravdu rozvíjí. Pořádá výlety do ZOO i do divadla, organizuje dílničky pro rodiče i reje masek vždy na nějaké téma.
Není nic jednoduššího, než dokonalý a krásný kostým koupit, ale to u nás neprošlo. „Maminko, budeme vyrábět a koupíme jen to, co se nám nepovede,“ navrhla mi dcerka a já se jí marně snažila vysvětlit, že s mýma „volšovýma“ rukama můžeme koupit rovnou všechno. Dcera oponovala nepopiratelným argumentem: „Ale při nakupování není žádná zábava.“
Tak jsem musela já, naprosto levá na všechny ruční práce, za první rok ve školce vymyslet ŠEST převleků, oprášit šicí stroj po mámě a zakoupit nezbytnou kutilskou pomůcku, tedy tavnou pistoli.
Když jsem vyráběla kostým čarodějnice, vybírala dcerka sama na zahradě u pokáceného stromu větvičky, ze kterých budeme svazovat košťátko, a zvolila si větvičku, z níž jsme chtěly mít kouzelnickou hůlku. Větvičku obarvila na fialovo a vybrala si barvu bavlnky, pomocí níž jsem na staré triko „vyšila“ pavučinu.
U výroby kostýmu piráta mi dcerka asistovala tak, že fixem namalovala na staré triko proužky, sukýnku a klobouk se snažila vyzdobit lebkou a zkříženými hnáty. Její malůvky jsem obtahovala štětcem namočeným do sava.
Jak říká staré přísloví, podej čertu prst… Po dvou kostýmech přišla Michalka s tím, že panenka nemá rifle, šatičky a pyžamo. Nezbylo, než začít s výrobou (spíše snaha o výrobu) oblečků na barbínu. Vzhledem k mé naprosté nezkušenosti v tomto směru byl některý obleček použitelný teprve na třetí pokus, ale o to větší radost jsme obě s dcerkou měly. Michalka si vždycky vybere z tašky se zbytky látek nějaký kus, že by panenka chtěla bundu nebo sukni.
Věřím, že tímto spolutvůrčím způsobem se u dětí rozvíjí fantazie, jemná motorika i tvořivost. Možná je učíme i chovat se k věcem lépe, když jim ukážeme, jak složitě a dlouho vznikají, ale největším přínosem je podle mě to, že potomkům věnujeme svůj čas a důvěru.
Aby nám „nehráblo“ jenom ze šití, u moře jsme nasbírali mušle, které jsme doma tři dopoledne společně kartáčkem čistily, a plánujeme za dlouhých zimních večerů z mušliček něco vytvořit. Ještě nemám sice přesnou představu, ale Michalka si určitě něco vymyslí.
Ještě závěrem malý dodatek – zabavit děti můžeme, i když nemáme čas, příležitost a důvod něco tvořit, tím, že je vtáhneme do práce, jež je potřeba udělat. Michalka dostala malé žehlicí prkno, vždycky si vybere drobnější kousky prádla a „připraví“ mi je svou žehličkou, ještě teplé kapesníky pak moc ráda odnáší na jejich místo do přihrádky. Po nějaké době byla zvědavá, co se s prádlem děje, než ho žehlíme. Naprogramuji pračku a ona ji zapne, pak chodí a kouká, jestli už doprala. Samozřejmě po skončení pracího cyklu pračku sama vypne, vezme si svůj lavor (původně dózu od sušenek), vybere si kousky, se kterými dokáže manipulovat (kapesníky, ponožky, svoje trička a spodní prádlo) a na balkoně společně věšíme, potom společně sundáváme.
Necháme-li děti pomáhat (a) tvořit, zabavíme je spolehlivě nejen v létě.
Napsal/a: Milhauzice
