„A jaké bys chtěl zvířátko?“ „ No třeba slona, mami. Slon má táák dlouhý chobot, je obrovský a mohl bych na něm jezdit do školky. A neboj, uvezl by nás oba!!! A táta by pořád nenadával, že je auto zase na suchu.“ „A nemůžeš si vybrat jiné zvíře?“ „Hmm… tak když ne slona, tak co kdybychom si do bazénu koupili lachtana? Mohl by mě naučit potápět…“ Podobný rozhovor je zřejmě noční můrou všech rodičů. Otázkou tedy zůstává: „V kterém věku, proč a jaké zvířátko dítěti pořídit?“
Zvířátko rozvíjí citový vztah dítěte, sociální cítění a ze všeho nejvíc ho učí zodpovědnosti. Také pozorováním života a potřeb svého zvířecího kamaráda získává dítě mnohem více informací. S vaší společnou péčí si dítě uvědomí, že zvíře není žádná hračka, kterou po omrzení může kdykoliv odložit, ale že je to živý tvor – kamarád, o něhož je zapotřebí pečovat a je na něm závislé svým životem. Dítě se tak učí i ohleduplnosti a obětavosti.
Odborníci tvrdí, že zvířata mají vysoce terapeutický vliv na dítě i dospělé. Proto se využívají v rámci různého léčení, jako je např. CANISTERAPIE (pojmenování vzniklo v České republice), kdy terapeut může se speciálně cvičeným psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, ale i chůzi, pohyb paží, rukou a prstů…
Péče o jakéhokoliv zvířecího mazlíčka, může být výborným antistresovým lékem i pro zdravé dítě.
„Moje téměř 13-letá dcerka má psychické problémy a naše fenka zlatého
Téměř všechny děti touží po nějakém tom „domácím mazlíčkovi“. Je nad slunce jasnější, že největší péči o zvířecího člena rodiny budete mít vy a ne vaše dítě. Proto bychom měli dbát na vhodný výběr zvířecího člena rodiny, ať už z pohledu náročnosti prostorové, denního úklidu nebo zda zvládnete výcvik zvířete.
Pro předškoláky a „ne-zvířecí rodiče“ jsou ideální rybičky, želvička, nebo i nějaký druh ještěrky, méně náročnější na chov. Dítě v tomto věku se teprve učí rozpoznávat svět a učí se i vztahu ke zvířatům.
Děti mladšího školního věku (1.–3. třída) jsou již mnohem samostatnější, proto jim zkuste pořídit nějakého hlodavce. Ideální je zakrslý králíček, činčila nebo osmák. Morčata a křečci jsou také oblíbení, avšak zde můžete narazit na špatnou povahu zvířete.
Asi tak od osmi let jsou děti schopny zvládat částečnou péči o pejska… ne však jeho výchovu a výcvik. Při výběru psího kamaráda je nutné brát ohled k místu a velikosti bydliště (dům či byt). Největší zřetel bychom měli brát na povahu zvířete, zda je či není vhodný k dětem!!!
Pokud vaše dítě touží po nevšedním mazlíčkovi, jako jsou hadi nebo pavouci, pamatujte i při koupi zvířete na to, že i vy se nesmíte „bát a štítit“ zvoleného zvířátka. Protože veškerá odpovědnost, např. z úniku zvířete, bude padat na vaši hlavu. Obecně se nedoporučuje, aby děti chovaly jedovatá zvířata. Přesto, pokud váš syn nebo dcera touží po „nevšedním mazlíkovi“, zkuste jej prozatím přihlásit do nějakého biologického kroužku. Děti ve větších městech mají samozřejmě mnohem více možností, jako jsou např. zájmové kroužky při zoologických zahradách.
Pokud máte dítě alergika nebo astmatika, zvířátko NEkupujte.
K dětem NEpatří velká, agresivní a jedovatá zvířata.
Děti by si zvířata NEměly brát do svých postýlek.
Proč NEpořizovat dětem ptáky??? Jsou velice nároční na údržbu, jinak jejich klece silně zapáchají a jsou všeobecně největším nositelem zvířecích alergenů.
Pokud jako rodiče nemáte žádný vztah ke zvířecí říši, NEpořizujte svému dítku žádné zvířátko… Dítě není schopno se samo postarat o potřeby zvířete, i když tvrdí, že: „Mami, tati nebojte… tohle přece zvládnu!!!“
Jak je to u vás doma se zvířecími mazlíčky??? Když jste byli malí, koupili vám rodiče nějaké zvířátko???
„Nic nečiní člověka lidštějším, než láska ke zvířatům“ Henry Fielding