Pro ilustraci rodičům potencionálních vrcholových sportovců uvádím: trénovali jsme 2 až 3tří fázově, soboty, neděle závody nebo opět trénink. Již v deseti letech jsem ráno vstávala v 5 hodin a na ranní tréninky jezdila prvním „šichťákem“. Podotýkám – sama. Doba byla relativně bezpečná. Dnes je všechno jinak.
Ke sportu jsem se dostala ze zdravotních důvodů – jsem (byla jsem) astmatik. Maminka je nesportovní dodnes, taťka hrál rekreačně fotbal. Všechno jsme se s bratrem naučili nějak sami. Nikdo nás k ničemu nenutil, ale hlavně, nikdo nám nic nezakazoval. A v tom to asi je. Sport si musí člověk oblíbit. A pak mu není nic zatěžko – dřina, odříkání, bolest a nepohoda, žádné volno, kino, televize, počítač… a v pubertě mejdany.
I moje děti sportují. Již dospělá dcera se věnuje tanci, osmiletý junior „hraje“ hokej. A tím se dostávám k nezdravým ambicím některých rodičů. Řada dětí dělá sport ne proto, že chce, ale proto, že chtějí rodiče. Prostřednictvím dětí si kompenzujeme své neúspěchy z dětství či mládí. Často nevidíme svého pěti, šesti či osmiletého potomka, ale budoucího Jágra, Haška, Čecha, Lendla a podobně v rodě mužském, Šípkovou, Čáslavskou, Navrátilovou … v rodě ženském. Komentáře dospělých jsou naprosto nepochopitelné. Výroky typu … „co tam proboha děláš ?“… „ty seš ale nemehlo“…„počkej až přijdeme domů, uvidíš, co s tebou udělám“…“hraj a neválej se po ledě“… „neřvi mi tady a cvič“… sebevědomí dítěti nepřidají.
Naštěstí nejsou všichni rodiče stejní, ale i těch několik málo jedinců dovede z obyčejného tréninku udělat skutečný horor. Kladu si otázku, zda si uvědomujeme, že naším negativním přístupem vychováváme děti k agresivitě, nepřátelství a hlavně k pozdější naprosté nelásce ke sportu. A sport byl vždy o kolegialitě, přátelství, čestnosti a zdravé soutěživosti. Nebo se mýlím???
Nechci opakovat to, co bylo již napsáno v jiných příspěvcích. Apeluji jen na zdravý rozum všech rodičů i pana Radka. Snažte se vychovat ze svého dítěte sportovce, velké sportovní výsledky však nestavte na první místo. Na první místo postavte jeho přirozenou zvídavost, zájem o pohyb, rozvíjejte jeho přirozené pohybové schopnosti. Ač to zní neuvěřitelně, je dobré, aby vyzkoušelo více sportů, dejte mu prostor, aby se samo rozhodlo. Již slyším, jak mnozí rodiče oponují – vždyť dítě se neumí rozhodnout, podléhá náladám atd. Máte i nemáte pravdu. U dětí je nejdůležitější, aby jim veškerá činnost přinášela opravdový prožitek. Bude-li se dítě cítit příjemně, uvidí-li váš skutečný zájem, uslyší-li vaše povzbuzování i pochvalu v případě, že se mu to či ono poněkud nepovede, pak se s danou činností ztotožní. Bude ji vykonávat samostatně, naplno, bez našeho vysilujícího dohledu. VAŠE – NAŠE DÍTĚ BUDE ŠŤASTNÉ. A velké sportovní výsledky se jistě dostaví. Ne všichni však musíme být mistry světa. Důležitější je, aby se nám děti nenudily, uměly si samy organizovat volný čas, aby sport byl jejich koníčkem. Pak máme záruku v tom, že pubertou proběhnou bez problémů a kouření, alkohol i drogy budou pro ně nezajímavé.