Děti však prý podle psychologů a pedagogů málo čtou, mají problémy s vyjadřováním svých myšlenek a ke knížkám nemají vztah. Je pochopitelné, že vztah k počítačům a televizní obrazovce je dnešní dobou podporován mnohem více, ale to je prostě pokrok. Jedinou dobrou zprávou však je, že dětská literatura rozhodně neupadá.
Uspávací rituál
Vzít si knížku do postýlky se určitě vyplatí. Přesně definovat věk, kdy je to ideální, však nelze. Některé děti jeví zájem o leporela od útlého věku a jiné dítě se na knížky nepodívá ani ve dvou letech. Ale někde mezi tímto obdobím se však většinou zájem o knížky objevuje. Dívat se na obrázky může některé dítě fascinovat, jiné zaujmou až citované a přednášené básničky. Menším dětem nejvíce vyhovují veršovánky, zhruba od tří let a později už můžete zkusit i delší pohádky.
Připravte se na otázky
Dvou či tříleté děti pak při čtení pohádek jednoho dne ukáží svým rodičům velký zlom. Je definován magickou otázkou „PROČ“. Z relativně pasivního posluchače – ó, jak pohodlné pro rodiče – se stane aktivní spolupracovník a rodičům nastávají perné časy. Dítě s vámi bude chtít o obrázcích a básničkách diskutovat. Připravte se na otázky, proč snědl Karkulku vlk a proč mu pak myslivec rozpáral břicho, proč se do kamen hází dříví… (což je ostatně dost ožehavá otázka ve chvíli, kdy doma máte jenom ústřední topení a topí vám například elektrárna…) Najednou zjistíte, že je většina klasických knížek plná klasických situací, které už dnes nejsou běžnou součástí života a je poněkud těžké vysvětlit dítěti funkci sedláka, orby, kamizoly, starých kamen nebo dokonce pece, na které se válí Pecivál….
První učení
Dítě nemusí umět číst a už se může naučit spoustu textů nazpaměť. Zkuste zhruba dvou či tříletému dítěti několikrát přečíst rytmickou veršovaný text, který se mu bude líbit. Uvidíte, že stačí básničku přečíst třeba pětkrát a dítě ji z větší části umí! Nebo se tváří, že neumí a jednoho dne vás překvapí její plnou recitací zpaměti.
V předškolním věku pak některé děti již mohou začít jevit zájem o jednotlivá písmenka. Určitě není dobré jim v tom bránit, ale ani naopak příliš zájem o písmenka „živit“ a téměř násilně učit dítě číst jen proto, abychom se pochlubili před ostatními rodiči. Ovšem pokud dítě opravdu má zájem o spojování písmenek do slov, pak to také není tragédie. Nemusíte mít strach, že se dítě bude ve škole poté nudit…
Knížky jsou závislost? Možná ano…
Od útlého dětství je vhodné v dítěti pěstovat ke knížkám hezký vztah. Ale pokud jste jako rodiče rození knihomolové a vaše dítě přes všechnu snahu upřednostňuje jiné zdroje zábavy a informací a moderní technologie u něj vítězí, neházejte flintu do žita. Každý prostě není knihomol, stejně jako každý není televizní maniak. Představte si, že v historii se také před knihami důrazně varovalo, že se jimi kazí oči i charakter, na čtení vzniká cosi jako závislost. Dnes se to samé říká o internetu. Ovšem pravdou stále je, že čerstvým papírem voňavá kniha je stále ještě pro mnohé lákavější než ty samé informace na neosobní obrazovce, byť nejkvalitnějšího LCD monitoru.
Knížka je dobrá kamarádka
Naučte děti, že knížky jsou dobré kamarádky, které mohou každý večer před spaním rozevřít své voňavé listy a nechat vás ponořit se do světa fantazie. A jako o dobrého kamaráda je třeba se i o knížku správně starat, nečmárat do ní, nejíst nad ní mastný hamburger, nedrobit do ní a podobně….