Knížka před spaním…

Rubrika: Volnočasové aktivity

1145735_reading_books_at_homeMožná si někteří z nás pamatují, jak jim rodiče četli před spaním z knížek pohádky a básničky. A máme-li jednoho dne v postýlce své vlastní děti, pak automaticky taky saháme do knížky…

Ať už z vlastního kladného vztahu ke knížkám, tak z ryze výchovného důvodu, tedy ze snahy podpořit nějaký ten rituál, který navodí dobré spaní…

Děti však prý podle psychologů a pedagogů málo čtou, mají problémy s vyjadřováním svých myšlenek a ke knížkám nemají vztah. Je pochopitelné, že vztah k počítačům a televizní obrazovce je dnešní dobou podporován mnohem více, ale to je prostě pokrok. Jedinou dobrou zprávou však je, že dětská literatura rozhodně neupadá.

Uspávací rituál
Vzít si knížku do postýlky se určitě vyplatí. Přesně definovat věk, kdy je to ideální, však nelze. Některé děti jeví zájem o leporela od útlého věku a jiné dítě se na knížky nepodívá ani ve dvou letech. Ale někde mezi tímto obdobím se však většinou zájem o knížky objevuje. Dívat se na obrázky může některé dítě fascinovat, jiné zaujmou až citované a přednášené básničky. Menším dětem nejvíce vyhovují veršovánky, zhruba od tří let a později už můžete zkusit i delší pohádky.

Připravte se na otázky
Dvou či tříleté děti pak při čtení pohádek jednoho dne ukáží svým rodičům velký zlom. Je definován magickou otázkou „PROČ“. Z relativně pasivního posluchače – ó, jak pohodlné pro rodiče – se stane aktivní spolupracovník a rodičům nastávají perné časy. Dítě s vámi bude chtít o obrázcích a básničkách diskutovat. Připravte se na otázky, proč snědl Karkulku vlk a proč mu pak myslivec rozpáral břicho, proč se do kamen hází dříví… (což je ostatně dost ožehavá otázka ve chvíli, kdy doma máte jenom ústřední topení a topí vám například elektrárna…) Najednou zjistíte, že je většina klasických knížek plná klasických situací, které už dnes nejsou běžnou součástí života a je poněkud těžké vysvětlit dítěti funkci sedláka, orby, kamizoly, starých kamen nebo dokonce pece, na které se válí Pecivál….

První učení
Dítě nemusí umět číst a už se může naučit spoustu textů nazpaměť. Zkuste zhruba dvou či tříletému dítěti několikrát přečíst rytmickou veršovaný text, který se mu bude líbit. Uvidíte, že stačí básničku přečíst třeba pětkrát a dítě ji z větší části umí! Nebo se tváří, že neumí a jednoho dne vás překvapí její plnou recitací zpaměti.
V předškolním věku pak některé děti již mohou začít jevit zájem o jednotlivá písmenka. Určitě není dobré jim v tom bránit, ale ani naopak příliš zájem o písmenka „živit“ a téměř násilně učit dítě číst jen proto, abychom se pochlubili před ostatními rodiči. Ovšem pokud dítě opravdu má zájem o spojování písmenek do slov, pak to také není tragédie. Nemusíte mít strach, že se dítě bude ve škole poté nudit…

Knížky jsou závislost? Možná ano…
Od útlého dětství je vhodné v dítěti pěstovat ke knížkám hezký vztah. Ale pokud jste jako rodiče rození knihomolové a vaše dítě přes všechnu snahu upřednostňuje jiné zdroje zábavy a informací a moderní technologie u něj vítězí, neházejte flintu do žita. Každý prostě není knihomol, stejně jako každý není televizní maniak. Představte si, že v historii se také před knihami důrazně varovalo, že se jimi kazí oči i charakter, na čtení vzniká cosi jako závislost. Dnes se to samé říká o internetu. Ovšem pravdou stále je, že čerstvým papírem voňavá kniha je stále ještě pro mnohé lákavější než ty samé informace na neosobní obrazovce, byť nejkvalitnějšího LCD monitoru.

Knížka je dobrá kamarádka
Naučte děti, že knížky jsou dobré kamarádky, které mohou každý večer před spaním rozevřít své voňavé listy a nechat vás ponořit se do světa fantazie. A jako o dobrého kamaráda je třeba se i o knížku správně starat, nečmárat do ní, nejíst nad ní mastný hamburger, nedrobit do ní a podobně….

Autorka je spolupracovnicí Knihy Svět dětské fantazie

Napsal/a: Renata Petříčková

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Danniella

    My čteme s manželem oba, jak jen to jde. Synovi jsem začala pravidelně číst, když mu bylo něco přes rok, předtím mu manžel večer zpíval. Když leze do postýlky, už se ptá, jestli mu budu povídat. Zatím má pro oboje jeden výraz. Od necelých dvou let mě opravuje, když se snažím z hlavy převyprávět něco, co jsme četli. Musí to mít doslova. Taky si už od jednoho roku vydrží dlouho prohlížet obrázky, i když je to jinak správný raubíř, u knížky vydrží půl hodiny bez problémů. Tak si myslím, že až bude umět číst, určitě na tom bude podobně jako my.

  • jéééé, knížky, to je moje nejoblíbenější už odmala. A zatím vypadá, že starší synek bude v tomhle po mně. Chodíme do knihovny, jak pro dospělé, tak pro děti. Před spaním čteme pravidelně. V tom se střídáme s manželem. Mladší od pohádek odbýhá. Některé jsou na něho ještě dlouhé. Pod stromečkem, nebo k narozeninám musí nějaká knížka být. Jak já byla vždy šťastná jako dítě, když jsem dostala knížku. Manžel četl v mládí hodně dobrodružné knihy, ale za tu dobu, co ho znám, přečetl jen jednu jedinnou knihu. Teď je rád, že stíhá kontrolovat různé sportovní výsledky:-)))

  • Tak tak Padmé:-)osobně mám velikou radost,že se v tomto dcera ,,pomamila“..ale manžel ji zase dával číst noviny-hlavně sport,takže zase jiná písmenka, tak to měla takové pestré a díky tomu se dobře orientuje i v tabulkách a podobně..ale bylo komické,když prvňačka věděla jak hrály Vítkovice v hokeji:-)))
    Teď už se snaží upoutat i brášku,tak mu čte pohádky i když ještě není ,,vděčný“ posluchač,ale já vím,že to přijde:-)

  • Padmé

    Děkuji za krásný příspěvek.
    Knížky jsou zcela jistě „závislost“. U nás se hodně četlo, hodně čte a doufám, že číst bude.
    Když jsem byla malá, četl mi taťka, byla jsem k neutahání a on to „vydržel“ – byl velmi trpělivý a moje „ještě“ a „znovu“ dokázal zvládat s úsměvem.:-)
    Když byl můj syn maličký, četla jsem mu často a ráda, hodně jsme se u toho nasmáli, měl své oblíbené pohádky a stejně jako já tenkrát – chtěl je číst stále dokola, tak jsme vymýšleli postavám různé hlasy, úmyslně jsem mu pletla postavy (vždycky to prokoukl :-)) Dnes už si čte sám, čte dobře a rychle, jsem tomu ráda.
    Volno bez knížky si u nás neumíme představit.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist