Možná se to zdá jednoduché, jenže někdy se z celého učení jízdy na kole může stát noční můra. Zvlášť, když si dítě postaví hlavu. Jak tedy na to?
První a velice důležitou zásadou je, nenutit dítě sednout na kolo. Výhružky nepomůžou, spíš odradí. Dítě může mít strach, sednout si na kolo.
Podle mě je naprosto ideální začít nějakým odrážedlem. Dítě v klidu dosáhne na zem, osmělí se a naučí se držet rovnováhu. Odrážedlo je vlastně takové malé kolo, jen mu chybí šlapky. Je ale skvělým pomocníkem v další fázi učení se jízdy na skutečném kole.
Než se ale naučí dítě na odrážedle držet balanc, je vhodné začít na nějakém rovném povrchu (ideální bude třeba asfalt). Jen tak předejme tomu, že hned napoprvé spadne, rozbije si kolena a dostane strach z další jízdy. I to se může stát. Postupem času získá dítě sebevědomí a může následovat další krok.
Jít vybrat a koupit kolo je sice pro dítě skvělý zážitek, ale jako rodiče bychom měli myslet i na další, především bezpečností faktory, které jízdu na kole doprovázejí.
Především vybereme helmu. Podle statistik helma ochrání před vážnými úrazy až 88 procentech. A to je dost. Pokud ji dítě mělo již na odrážedle, je to jedině dobře. Zvyklo si a nemá problém. Někdy se totiž může stát, že helmu prostě odmítá. Přesně tohle se mi stalo se synem, který helmu dostal až na kolo. Následovaly dny plné přemlouvání a vysvětlování. Zkrátka to byla ztráta času, než usedl poprvé na kolo. Dobrou volbou jsou i rukavice a z vlastní zkušenosti doporučuji i chrániče na kolena. My jsme používali ty, co jsou určené na in-line brusle. A musím říci, že se to vyplatilo:-)
Ve videu si můžete poslechnout od Besipu, jak na správný výběr kola
Při výběru kola dbáme na to, aby dítě dosáhlo chodidly na zem. Musí mít pocit bezpečí a je to zároveň i základ pro výběr kola. Určitě není dobré kupovat větší kolo jen proto, že ušetříme a nebudeme za dva roky, až vyroste, kupovat další. Dítě ztrácí pocit jistoty, může častěji padat, protože nedosáhne na zem. Každopádně bych nedoporučila kupovat kolo bez vyzkoušení. I když jsou nějaké tabulky, jedná se pořád jen o orientační tabulky. Každé dítě je jiné, stejně jako kolo.
Co se týká postranních (balančních) koleček, ve specializovaném obchodě mi je zásadně nedoporučili a ostatně jsem se toto dočetla i později od dalších odborníků. Údajně dítě na kole jezdit nenaučí, jen oddálí první skutečnou jízdu a na kole a navíc ještě narušují celkovou rovnováhu. Dcera na kole balanční kolečka má, ale sama je chce odmontovat. Takže je co nejdříve odmontujeme.
Před samotnou první jízdou u nás byla na programu teoretická výuka. Syn tím získal pocit bezpečí, co se týká dostatku informací. Tohle má asi ode mě. Jak nic nevím a jednám „jen tak“, jsem nervózní. Zpočátku jsem syna přidržovala zezadu, za sedátko. Chtěl to, zřejmě pro pocit bezpečí a jistoty. Po pár okruzích v parku jsem ho pustila, aniž by to věděl.
A hurá!!! Už jel sám!
Docela těžké je naučit se nasedání a rozjíždění na kole. Tam je asi třeba dítěti nějakou chvíli pomáhat, ale věřte, že se to časem také naučí.
Chtělo ještě pár dní, aby se naučil kolo ovládat, věděl, jakou silou brzdit a kdy, jak vybírat zatáčky apod. Teď už jezdí jako drak. Moje snažení ale neskončilo. Jak jsem zmiňovala, budeme odmontovávat postranní kolečka u dceřiného kola, takže mě celá výuka čeká znova. Myslím ale, že dceři tohle půjde lépe. Viděla vše u bratříčka, je hodně všímavá a hlavně se tolik nebojí, jako syn. Kolena má sice věčně rozbitá, jak zkouší všude lézt, ale nic si z toho nedělá. Většinou celou příhodu zakončí slovy: “To nic, mámo, to nebolí“.
Jaké máte vy zážitky z první jízdy na kole vašeho dítěte?