Kojení, uspávání, přebalování, koupání – čtvero typických činností spojených s nejmenšími dětmi. Ale nezapomněli jsme ještě na něco? Co společná zábava? Už s kojenci si můžeme hrát, a užít si společně spoustu legrace. Navíc tím povzbuzujeme jejich rozumový, sociální i motorický vývoj…
1. čtvrtrok: Kuk na mě!
Novorozené děti přitahuje světlo a obličeje. Rády vás pozorují, a někdy napodobují mimické výrazy. Když je vaše miminko bdělé a klidné, často se k němu naklánějte, aby vás dobře vidělo. Mimiku přitom můžete klidně i přehnat. Úsměv, vytažené obočí, našpulené rty – maličké vás upřeně a „moudře“ pozoruje, a po chvilce možná našpulí rtíky i samo. Pozornost upoutáte ještě lépe, když na ně budete mluvit či mu zpívat. Nemusíte však nijak zvlášť přemýšlet nad tím, co děláte. Většina lidí (a dokonce i starší děti) dělá výše uvedené intuitivně.
Pozornost malého kojence přitahuje pohyb. Rád sleduje lidi, ale třeba i listí stromů ve větru, dejte mu proto příležitost pozorovat takové předměty.
Počátkem druhého měsíce se objevuje sociální úsměv, a dítě si pomalu začíná uvědomovat, že na nás působí. Už si s ním můžete povídat. Dítě rozumí základům rozhovoru: chvíli „mluví“ ono, a pak zase naslouchá vám. Můžete přitom říkat něco smysluplného, ale aspoň někdy se přizpůsobte jemu. Celý rozhovor tak může sestávat třeba jen z jedné slabiky či hlásky, kterou má vaše maličké zrovna v oblibě. Komunikace je baví a rozradostňuje.
Koncem tohoto období si dítě zpravidla začíná uvědomovat svou schopnost působit na předměty, a rádo toho využívá. Snadno je potěšíte, když nad ně zavěsíte hračky. Nejlépe barevné, kontrastní. Zpočátku je bude pozorovat, a pak do nich začne drnkat rukama. Radostně a vášnivě. Aby taky ne, vždyť je to vzrušující poznání: ovlivňuji svět! Koncem tohoto období, anebo začátkem příštího, bývá již dítě schopno uchopit předmět. K nabízení se dobře hodí různá chrastítka a cinkátka. Kromě tvarů a barev zaujmou i zvukem.
2. čtvrtrok: Kampak jsem se schovala?
U čtyř- a pětiměsíčních miminek „vedou“ nožičky. Dítě je téměř fascinovaně ohmatává a cpe si je do pusy. Obzvláště při přebalování je žmoulání palečků oblíbenou kratochvílí.
V poloze na bříšku se miminka již dokážou opírat jen o jednu ručku, a druhou zatím využít k uchopení hračky. Stimulujte je ke hraní v této poloze. Dítě však ještě zpravidla nesedí, a ani vy je neposazujte. Můžete si je ovšem krátce vzít na klín.
Úspěch budete mít s různými říkankami, obzvláště pokud je spojíte s pohybem. Oblíbené jsou říkanky spojené s částmi těla, kterých se při povídání dotýkáte: Kovej kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku… a podobně. Koncem tohoto období děti milují hru „na schovku“. Schováme se třeba pod deku a říkáme: „Kdepak je máma?“ Dítě kouká. Objevíte se a radostně hlásíte: „Tady je!“ Dítě se směje a výská. Pro velký úspěch můžete hru rovnou zopakovat. Taková hra je velmi cenná pro rozvoj sociálního cítění i rozumových schopností. Učíme tak naše maličké, že ač nás zrovna nevidí, nemusí se bát: brzy se zase objevíme.
3. čtvrtrok: Berany – berany – duc
Dítě zkoumá různé tvary a povrchy. Fascinuje je to, co zrovna děláte. V praxi to vypadá asi tak, že čtete-li si na dece plné těch nejvymyšlenějších a nejdokonalejších hraček, dítě bude zaručeně ze všeho nejvíc zajímat vaše kniha.
Můžete svému drobečkovi připravovat různé rébusy. Například zaujmete jeho pozornost hračkou, kterou mu však nedáte do ruky, ale do takové vzdálenosti, že na ni nedosáhne. Dosáhne však na šňůrku, která je k hračce připevněna. Úžasnou zábavou se v tomto období stává házení věcí na zem (viz rámeček).
Oblíbené jsou sociální hříčky typu berany – berany – duc! Můžeme také již začít s hrami na nápodobu (paci – paci) a hrou na dávání a přijímání: Nabídneme dítěti hračku, a když si ji vezme, lákáme je, aby nám ji zase dalo zpět. Brzy mu ji ostatně zase vrátíme. Též motorické hry můžete hrát společně s dítětem. Takto staří kojenci milují zvedání a hopsání na našem klíně. Rády po nás i lezou: nejprve na klín, a zdatnější brzy až za krk.
Děti, které sedí, si zpravidla začínají užívat i hru ve vodě. Kačenky a lodičky, kelímky, hra s proudem vody, cákání. To vše je zdrojem zábavy a radosti.
Lezoucí děti je ovšem třeba bedlivě hlídat. Často se to má tak, že když o dítěti chvilku „ani nevíte“, s překvapením pak zjistíte, jak „skvělou“ hračkou se zabavilo – například kouskem mýdla, který vám onehdá zapadl pod vanu.
Napsal/a: Pavla Koucká
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Pěkně rozepsaný a s odstupem času potvrzuji,že pravdivý.
Krásný,srozumitelný návod pro „tápající“maminku,která si není jistá co a jak.