Tělo elektrické kytary není duté jako tělo klasické kytary. Je masivní a těžké. Kvůli značné hmotnosti a potřebnému rozpětí prstů levé ruky je hra na elektrickou kytaru velmi nepohodlná pro mladší než třináctileté děti; avšak přitažlivost tohoto nástroje je tak velká, že i mladší a odhodlané děti jsou ochotné potýkat se s velkou mírou nepohodlí. Bříška prstů levé ruky mohou být velmi rozbolavělá od tisknutí kovových strun.
Obchody s použitým zbožím jsou plné kytar opuštěných mladými optimisty, kteří začali hrát příliš brzy nebo se domnívali, že hru zvládnou snadno. K dosažení potřebné koordinace pravé a levé ruky je zapotřebí cvičit mnoho hodin týdně. Hudba málokdy existuje v podobě notových zápisů a je prakticky nemožné najít učitele. Je velmi těžké naučit se hrát podle sluchu třeba i jen několik akordů.
Hudební zázrak tohoto nástroje nespočívá ani tak v počtu hráčů, kteří zanechají hry, ale spíše v tom, že tolik hráčů vytrvá a dostane se do fáze, kdy mohou začít hrát s kamarády. Je smutné, že se školský systém nezajímá o takovou píli, neoceňuje ji a nedělá nic, aby mladým hudebníkům pomohl.
Všechno, co jsme až dosud řekli, zní velmi negativně. Ještě než si ale s úlevou vydechnete, že se potvrdily vaše nejhorší obavy a předsudky, pojďme se na chvíli zamyslet, v čem je přínos těchto nástrojů a co mohou dětem nabídnout z hlediska jejich osobního rozvoje. Je toho překvapivě mnoho.
Většina pubertálních kluků potřebuje uniknout před rodiči, učiteli, sourozenci, a dokonce i před děvčaty svého věku. Potřebují nějaký důvod, aby se mohli družit s ostatními mladíky ve spontánně vznikajících skupinách, které se zabývají nějakou mužnou činností. Hraní na elektrickou kytaru nebo na bicí v hudební skupině splňuje všechny uvedené účely a zároveň je zdrojem určitého postavení v očích spolužáků. Pokud se vaše rodina nějak dokáže vyrovnat s problémem hluku, synova záliba v hraní na elektrickou kytaru z něj může učinit snesitelnějšího člověka: mladý muž s kytarou má vždycky „co dělat“; kytara je pro něj zdrojem fyzického potěšení ze hry na mocný nástroj, hra pomáhá rozvíjet nervovou a svalovou koordinaci, je zdrojem uspokojení z postupných pokroků, rozvíjí identitu, uvolňuje neustálé napětí spojené s dospíváním a je výborným prostředkem k navázání nových přátelství.
Co by měl dělat rodič, jehož jedenáctileté nebo dvanáctileté dítě trvá na tom, že chce hrát na elektrickou kytaru?
Je třeba mít na mysli, že se jedná o elektrický hudební nástroj a že elektřina může zabíjet. Dříve nebo později začne hráč kytaru rozebírat, vyměňovat části a spravovat porouchané součástky. Je-li dítě ještě příliš malé a nerozumí elektřině, může to být nebezpečné. Nástroj a zesilovač, který je k němu potřeba, stojí více peněz, než jsou mnozí rodiče ochotní vynaložit.
Za těchto okolností nám připadá nejvhodnější, aby si dítě začalo šetřit na nástroj a zesilovač z kapesného a současně se začalo učit hrát na klasickou kytaru nebo na akordický hudební nástroj – je to příprava ke hře na elektrickou kytaru.