Elektrická kytara

Rubrika: Volnočasové aktivity

1246421_guitarShrnutí potřebných předpokladů a vlastností, které by dítě mělo mít, aby zvládlo hru na elektrickou kytaru. Jako důležitý faktor je zde zmiňovaný věk. Autoři nedoporučují kupovat tento specifický hudební nástroj dítěti mladšímu 13 let.

Všechny elektrické hudební nástroje – kytara, basová kytara a klávesy – jsou určeny k tomu, aby vyluzovaly velmi hlasité zvuky. Lze na ně hrát i tiše, ale to, co samotnému hráči připadá jako tichý zvuk, může být pro ostatní obyvatele domu nesnesitelně hlasitý rámus. Většina hudby, kterou tyto hudební nástroje vyluzují – a právě proto je dospívající mládež chce – je stejně agresivní jako motorka. Dokonce i mladý hráč, který slíbil, že bude cvičit potichu, má s elektrickou kytarou stejný problém jako motorkář, který slíbil, že nepřekročí rychlost 25 kilometrů v hodině; tichá hra a pomalá jízda nikoho neuspokojí.
Tělo elektrické kytary není duté jako tělo klasické kytary. Je masivní a těžké. Kvůli značné hmotnosti a potřebnému rozpětí prstů levé ruky je hra na elektrickou kytaru velmi nepohodlná pro mladší než třináctileté děti; avšak přitažlivost tohoto nástroje je tak velká, že i mladší a odhodlané děti jsou ochotné potýkat se s velkou mírou nepohodlí. Bříška prstů levé ruky mohou být velmi rozbolavělá od tisknutí kovových strun.
Obchody s použitým zbožím jsou plné kytar opuštěných mladými optimisty, kteří začali hrát příliš brzy nebo se domnívali, že hru zvládnou snadno. K dosažení potřebné koordinace pravé a levé ruky je zapotřebí cvičit mnoho hodin týdně. Hudba málokdy existuje v podobě notových zápisů a je prakticky nemožné najít učitele. Je velmi těžké naučit se hrát podle sluchu třeba i jen několik akordů.
Hudební zázrak tohoto nástroje nespočívá ani tak v počtu hráčů, kteří zanechají hry, ale spíše v tom, že tolik hráčů vytrvá a dostane se do fáze, kdy mohou začít hrát s kamarády. Je smutné, že se školský systém nezajímá o takovou píli, neoceňuje ji a nedělá nic, aby mladým hudebníkům pomohl.
Všechno, co jsme až dosud řekli, zní velmi negativně. Ještě než si ale s úlevou vydechnete, že se potvrdily vaše nejhorší obavy a předsudky, pojďme se na chvíli zamyslet, v čem je přínos těchto nástrojů a co mohou dětem nabídnout z hlediska jejich osobního rozvoje. Je toho překvapivě mnoho.
Většina pubertálních kluků potřebuje uniknout před rodiči, učiteli, sourozenci, a dokonce i před děvčaty svého věku. Potřebují nějaký důvod, aby se mohli družit s ostatními mladíky ve spontánně vznikajících skupinách, které se zabývají nějakou mužnou činností. Hraní na elektrickou kytaru nebo na bicí v hudební skupině splňuje všechny uvedené účely a zároveň je zdrojem určitého postavení v očích spolužáků. Pokud se vaše rodina nějak dokáže vyrovnat s problémem hluku, synova záliba v hraní na elektrickou kytaru z něj může učinit snesitelnějšího člověka: mladý muž s kytarou má vždycky „co dělat“; kytara je pro něj zdrojem fyzického potěšení ze hry na mocný nástroj, hra pomáhá rozvíjet nervovou a svalovou koordinaci, je zdrojem uspokojení z postupných pokroků, rozvíjí identitu, uvolňuje neustálé napětí spojené s dospíváním a je výborným prostředkem k navázání nových přátelství.
Co by měl dělat rodič, jehož jedenáctileté nebo dvanáctileté dítě trvá na tom, že chce hrát na elektrickou kytaru?
Je třeba mít na mysli, že se jedná o elektrický hudební nástroj a že elektřina může zabíjet. Dříve nebo později začne hráč kytaru rozebírat, vyměňovat části a spravovat porouchané součástky. Je-li dítě ještě příliš malé a nerozumí elektřině, může to být nebezpečné. Nástroj a zesilovač, který je k němu potřeba, stojí více peněz, než jsou mnozí rodiče ochotní vynaložit.
Za těchto okolností nám připadá nejvhodnější, aby si dítě začalo šetřit na nástroj a zesilovač z kapesného a současně se začalo učit hrát na klasickou kytaru nebo na akordický hudební nástroj – je to příprava ke hře na elektrickou kytaru.

Jedná se o ukázku z knihy Hudební nástroj a naše dítě
vydal Portál, 2007

Napsal/a: Atarah Ben Tovim, Douglas Boyd

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Anonymní

    jsou to kecy dítě ani nemusí začínat na klasické kytaře , akorát tim ztratí čas a ani ho to moc nebude bavit (sám to mám vyzkoušené), podle mě by se mělo začínat na elektrické kytaře hraje se na ní líp protože má ušší krk.

  • No nevím co je to zea reakci od anonymního,ale podle mého si myslím,že všechno záleží na rodičích a přístupu k dítěti.Je to každého věc co se dítě bude učit.Hezký den.

  • Anonymní

    Žvásty, kecy a hnůj.

    Je-li dítě ještě příliš malé a nerozumí elektřině, je ještě příliš malé, aby mohlo kytaru vůbec držet v ruce. A ze snímačů leze pár milivoltů, to by děcko muselo rozebrat kombo. Dříve nebo později začne hráč kytaru rozebírat, vyměňovat části a spravovat porouchané součástky. S tím souhlasím, to hráči bývá tak kolem 18 a mění jednocívkový snímač za minihumbucker, protože chce lepší zvuk, předělává stínění elektroniky, aby mu jeho milovaný Stratocaster nehučel a podobně. V té době většinou elektřině už rozumí. A pokud by mělo dítě snahu nechat se zabít proudem při rozebírání komba, potřebovalo by šroubovák – a s tím by s dalekjo větší pravděpodobností přišlo k úhoně úplně jinak.

    Klasická kytara není příprava na elektrickou, učí se na ni naprosto jiné techniky, které se u elektriky můžou hodit až tak po dvou nebo třech letech intenzivního hraní a pro začátky s elektrikou jsou nepoužitelné. Nemluvě o proporcích nástrojů, klasika má daleko širší krk a je podstatně lehčí. Jako dobrou přípravu bych viděl jumbo nebo dreadnaughta, prostě akustickou kytaru s kovovými strunami. Otlačené prsty (kromě toho, že měkké struny nebolí více než nylonové) jsou vždy průvodním jevem začátků na kytaru a časem to přestane bolet, když kůže na prstech dostatečně ztvrdne. Začínal jsem na klasice, ale už po měsíci jsem přešel na dvanáctky kovové struny, nedělalo mi to problém. Prostě jsem za začátku hrál kratší dobu a jak si na to prsty zvykaly, postupně jsem to prodlužoval. Na elektrikách vídám tak devítky, to je opravdu blátíčko, skoro jako nylon. Osmičky nemají sice tak hezký zvuk, ale nebolí. Bříška prstů levé ruky mohou být velmi rozbolavělá od tisknutí jakýchkoliv strun, a když je někdo chudinka citlivá, tak na to hrát nemůže.

    K dosažení potřebné koordinace pravé a levé ruky je zapotřebí cvičit mnoho hodin týdně. Jak jinak se to má člověk naučit? Tím, že na kytaru bude čumět a hypnotizovat ji pohledem?

    Hudba málokdy existuje v podobě notových zápisů a je prakticky nemožné najít učitele. Co je to za blbost? Připouzštím, že na elektriku se moc noty nepíšou, ale jen proto, že je zvykem používat tabulatury, většinou kombinované s rytmickým řádkem. Jsou pro kytaristu daleko čitelnější než noty a na internetu je toho spousta. A učitelé nejsou, protože úplné začátky nejsou žádné umění. Základní barré akordy, práce s trsátkem, tlumení. To se člověk může naučit i sám. A v okamžiku, kdy už je hráč na takové úrovni, že mu nestačí výše uvedené, nepomůže nic jiného než klasická škola. Improvizace, rychlé melodické linky, arpeggia…

    Je velmi těžké naučit se hrát podle sluchu třeba i jen několik akordů. Proto se akordy nikdy neučí podle sluchu. Akordy se učí jejich neustálým přehráváním, a není těžké se naučit všechny základní. A v okamžiku, kdy člověk potřebuje znát nějaké speciální jazzové akordy, už je dost zkušený na to, aby to odposlouchal a prsty mu samy naskákaly na správná místa na hmatníku.

    Navíc v rocku se většinou nehrají normální akordy, ale „powerchordy“, které se dají odposlouchat velmi snadno. Stačí vědět jak zahrát tři jejich základní tvary.

    Je zajímavé, jak dlouhý článek se dá napsat bez jakýchkoliv znalostí…

  • Anonymní

    ten článek mi příjde jak z dob komunistů:D Je blbost psát takový keci, elektriky jsou ted levny a docela dobry takze kdyz by s tim dite nahodou seklo, neni to pro rodice zadna ztrata.

  • Anonymní

    je to snuzka lzi.. Hra na klasickou kytaru a elektrickou je tak odlisna, ze to vede akorat ke spatnym navykum. Sama elektricka kytara nevyluzuje zadny zvuk, takze kdyz ji diteti koupite, muze trenovat jen na ni.. zvuk se zesiluje v kombu a pokud koupite nejake miniaturni do 10W tak to nemuze nikoho rusit (existuji i modely velke 10×5 cm, ktere se pripnou k opasku a tyhle kraval rozhodne nedelaji. Dalsi nepravda jsou tisknuti kovovych strun.. pokud se pouziji mekke (nejtenci) tak nejsou o nic horsi nez nylonove na akustice (mam vlastni zkusenosti, nejaky patek uz hraju). Navic je vhodne stuny osetrit zvlastni pastou a hraje se pohodlneji, vice to kluze) A male komba hraji na baterie, takze zabit rozhodne nemuzou.. a navic, kdyz si koupi multiefekt (od 500Kc), tak ma vystup na sluchatka.. Takze zaver tohoto nepovedeneho clanku? Teoretici by nemeli ukazovat, jak se to ma delat. Praktik radi: elektrickou kytaru ano, ale s nejmeksimi strunami (daji se koupit od 100Kc) a ke kytare bateriovy multiefekt (Treba od Digitechu RP80..staval 2500) a sluchatka.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist