Občas se mi stane, že mě mí známí nebo známí známých zkontaktují s prosbou o radu – jaký si mají vybrat fotoaparát, který by jim zaručil krásné fotky. Jejich touze po pěkných snímcích velmi dobře rozumím a snažím se k této otázce přistupovat s pokorou a zhostit se úkolu zodpovědně…
Koneckonců, i tady na VD jsem pár z vás odpovídala na dotazy stran fotografické techniky. A tak mě napadlo sepsat všechno pěkně popořádku do článku, který by jednak poskytnul základní informace, a jednak ukázal, že věc není tak jednoduchá, jak možná vypadá 🙂
Jednou z prvních věcí, na kterou se dotyčného ptám, je, kolik peněz chce či může investovat. Někdo by mohl namítnout, že je to netaktní, ale pro mě je důležité vědět, jaký má zájemce cenový strop; od toho se odvíjí, v jakých vodách budu lovit, tedy, na které modely se konkrétně zaměřím. Za tu dobu jen jeden člověk prohlásil, že cena není podstatná – divné, že? 🙂 Často mám naopak zadání: Chci zrcadlovku, ale maximálně do deseti tisíc. Táži se tedy strýčka „Gůgla“, který mi vzápětí nabízí Canon EOS 1100D se setovým objektivem 18-55, dále Sony Alpha A3000 taktéž se setovým 18-55, Pentax K-500 opět s objektivem 18-55 a Nikony 3100 a 3200, které jsou slabě přes limit. Nechybí samozřejmě objektiv 18-55 (tady chci zdůraznit – není to pořád ten samý objektiv, stejná je jen ohnisková vzdálenost a pravděpodobně i kvalita, bajonet a zpracování jsou jiné).
A je tu hned druhý dotaz: „Pentax a Sony moc neznám, tak asi ten Canon, nebo Nikon… Co je lepší?“ Je to podobné, jako kdybyste se zeptali, jestli si máte koupit kočku nebo psa. Jsou lidé – kočkomilové a lidé kočky nesnášející. Lidé, kteří si bez psa nedovedou představit život a lidé, kteří se psů bojí. A teď raďte. Otázka tedy nemá znít, co je lepší, ale co vám bude lépe vyhovovat. Tady doporučuji: Běžte do kamenné prodejny a vyzkoušejte si, jak vám zmíněné modely „sednou do ruky“, jak na vás působí ovládání, koukněte se do hledáčku, udělejte pár cvaknutí, vytáhněte zoom. Jedině tak předejdete nepříjemným překvapením, kdy po rozbalení právě zakoupeného foťáku zjistíte, že má málo ostřících bodů, nebo že závěrka je na váš vkus dost hlasitá, či je fotoaparát moc těžký/lehký/velký/malý. Vady jako zatuhlý zoomovací prstenec nebo špatně vyladěné ostření objektivu (tzv. front and back focus) se dají reklamovat, hmotnost či velikost fotoaparátu nikoliv.
„Výborně, ze zkoušených modelů mi nejvíce sedí XY, do ruky mi padne krásně, ovládání sice moc nerozumím, ale to se naučím za pochodu. Hlavně, aby už byl můj!“
Zadržte! Teď je vhodná chvíle prolistovat si (kde jinde než na internetu) zkušenosti jiných uživatelů a odborné recenze. Můžete to samozřejmě udělat opačně, nejdříve si najít podle recenzí svůj vysněný model, a pak se na něj jít kouknout do obchodu. Tak jako tak by vás tahle fáze neměla minout. Ze své zkušenosti mohu doporučit tyto stránky: www.digimanie.cz, www.digineff.cz, www.fotoaparat.cz. Na všech těchto webech jsem měla pocit, že autoři k recenzovanému modelu přistupují odpovědně a reflektují nejen klady, ale i zápory jednotlivých aparátů. Pro mě jako pro člověka, který fotí, je to i srozumitelně napsané, ale chápu, že laikům z tolika odborných výrazů jde někdy hlava kolem… A to je příležitost pro někoho, kdo vám pomůže s „překladem“ – kamarád – amatérský fotograf nebo lektor z fotokroužku vaší dcery. Nebo já 🙂 Každopádně, takový člověk má nelehký úkol. Pokud totiž nemáte požadavek „to chci a nic jiného“, budete chtě nechtě přesouvat rozhodování na poradce. Jenže – poradce neví, co od fotoaparátu očekáváte, jaké náměty chcete fotit. Rodinu, tedy i skotačící děti a neposedné pejsky? Nebo vás láká svět makrofotografie a chtěli byste být na tuto možnost připraveni? Nebo jezdíte do hor a potřebujete odolný foťák s jedním širokorozsahovým zoomem? A vůbec ta nejtěžší otázka: Jak moc se chcete fotografování věnovat?
Je možné, že po zodpovězení si těchto otázek se vám modely vybraných zrcadlovek ukážou jako nevhodné pro vaše záměry. Nebo jinak: Požadavek „chci kvalitní, lehký a odolný fotoaparát, kterým bych mohl/a fotit děti, hory a makro, a aby nestál víc jak deset tisíc“, je bohužel nereálný. Smutná pravda – kvalita fotografií se odvíjí od kvality objektivu a ta zase od ceny. Všechny typy zrcadlovek, které se nabízejí za zmíněných deset tisíc (plus mínus) jsou tzv. low-endové zrcadlovky, tj. zrcadlovky nejnižší třídy, okleštěné o řadu funkcí, které vám nemusí, ale můžou brzy chybět, ale hlavně je u nich vždy setový objektiv s horší světelností a kresbou, což pro vážnější fotografickou práci může být opravdu problém. Pokud se musím podřídit svému finančnímu stropu, musím slevit ze svých požadavků na kvalitu. A naopak, pokud očekávám a chci kvalitu, budu si muset připlatit. Částku, kterou průměrně dá zapálený fotograf za své „nádobíčko“, tu raději nebudu psát, abych někoho nevyšokovala. Jisté je, že, za prvé, ač se to nezdá, rozdíly ve fotoaparátech a (zvláště) v objektivech nižších a vyšších tříd jsou velké. Za druhé – s jídlem roste chuť a na světě je tolik věcí, které fotograf touží mít a bez kterých se „neobejde“ – další objektivy, stativ, externí blesk, filtry, mezikroužky, atakdáleatakdále. A to se dostáváme zpátky k otázce: Jak moc se fotografování chci věnovat? A další navazují: Kolik peněz chci (mohu) do koníčku investovat? Počítám s návratností investice, tj. chci se focením (třeba částečně) živit? Chce se mi pořád s sebou tahat tu velkou těžkou zrcadlovku? Chci mít technicky precizní snímky, nebo mi jde hlavně o uchování vzpomínek? Není ostudou, když si odpovíte, že o dalším investování do fototechniky nemůže být řeč, nebo když si uvědomíte, že vám jde vlastně primárně o uchování vzpomínek a stejně byste všechno fotili na automat. Pak byste měli zvážit, jestli má pro vás zrovna zrcadlovka smysl. Koupí zrcadlovky to totiž většinou nekončí, ale začíná…
