Naštěstí si však otcové probojovávají cestu zpátky do života rodiny a jsou tam velmi vítáni. Není to tak samozřejmé – otcovská péče nemá ve 20. století žádnou velkou tradici. V generaci našich otců bylo pár skvělých tátů, ale většina mužů v tehdejší době dokazovala svou lásku k dětem prací, nikoli tím, že by si s nimi hráli, brali je do náruče, povídali si s nimi nebo je něčemu učili – děti přitom tohle všechno zbožňují. Někteří otcové byli násilníci, šel z nich strach, nebo bývali příliš často opilí. Mnozí v sobě nosili traumatizující zážitky z války a bylo těžké se s nimi sblížit. Někteří své rodiny jednoduše opustili a už se nikdy nevrátili. Takže je-li dnes muž postaven jako otec před své vlastní děti, může z toho být celý nesvůj – nemusí totiž vůbec vědět, jak správná otcovská péče vlastně vypadá. Všechno, co má k dispozici, jsou jen úlomky – jako když archeologové sestaví džbán, ale mnoho jeho částí chybí.
Situace se nicméně začíná zlepšovat. Například v Anglii se čas, který otcové tráví se svými dětmi, během posledních třiceti až čtyřiceti let prodloužil o čtyři sta procent. Jste-li i vy ochotní se do toho „pustit“, úspěch se dostaví. Odolejte pokušení nechávat všechno na své partnerce. Muži přinášejí do výchovy jiné prvky, které jsou jedinečné a nenahraditelné. Čím více toho budete dělat, tím více nadání k otcovské péči a tím víc osobitého stylu v sobě budete stále objevovat. Nic nepřináší takové zadostiučinění jako to, když se vám daří vychovávat skvělé potomky.
Znovuobjevování ztraceného umění
Činnosti, které můžete jako táta se svými syny provozovat, jsou často prosté. Tady je trochu nápovědy:
– Kluci mají většinou rádi, když s tátou dělají nějakou tělesnou aktivitu a když je s ním legrace. Vyhledávají tělesný kontakt a naoko s ním zápasí. (Pokud ne, pak jste pravděpodobně příliš drsný!)
– Rádi s vámi podnikají různá dobrodružství a výpravy po velkém širém světě – a cítí se stále v bezpečí, protože táta jim připadá tak velký a zdatný (i když on sám se tak ani z poloviny necítí).
– Rádi poslouchají vyprávění z vašeho života, setkávají se s vašimi kamarády a sledují, co vlastně děláte v zaměstnání.
– Mají rádi, když je něčemu učíte – a nezáleží na tom, čemu. Pokud neumíte rybařit, kutit něco v garáži, opravit kolo nebo počítač a podobně, pak se můžete něčemu učit společně. Důležitá je snaha.