Vyhrát lze vždycky…

Také se vám už stalo, že po shlédnutí filmu v kině či v televizi zatoužil váš potomek i po knižní podobě daného snímku?

Musím přiznat, že mě ano. Pokud se mám zaměřit na poslední dobu, pak u syna se jeho každodenně vyslovené přání mít knihu o strašidlech, které se rozhodnou jít studovat, stalo tak otravné, že jsem neodolala a využila možnosti titul opatřit. A především zjistit, jak daleko (či blízko) má do filmového zpracování…

Univerzita pro příšerky  se nesetkala s příliš pozitivní kritikou. Za sebe a hlavně syna musím ale říci, že se mi film líbil. Nebyly v něm hluchá místa, vlastně neustále se něco dělo, děj se posouval dopředu, i když byl pro mě předvídatelný. V nakladatelství Egmont vyšla i kniha, která má za úkol zmapovat tento snímek a připomenout ho dětem ve chvíli, kdy se v kinech již nebude promítat.

Nutno říci, že podle mého názoru je vhodné před přečtením publikace shlédnout film. Kniha je skutečně velmi zjednodušeným příběhem a je to škoda. V porovnání se snímkem tu chybí ty nejúžasnější scénky, u kterých dostával i můj syn v kině záchvaty smíchu. Takových scének je ve filmu více a bohužel, kniha je více méně přehlíží, nijak nerozvine. Základem je příběh malého zeleného, jednookého strašidýlka Mika Wazovského, který touží stát se skutečným strašákem. Proto se rozhodne studovat školu, která by ho to měla naučit. Jenže, jak už to v životě bývá, teorie nemůže nahradit praxi. Mike je spíš miloučký, pastelově zbarvený plyšáček než hrozivé strašidlo. Sice se jeho týmu podaří vyhrát hry ve strašení, ale otázkou zůstává, jakou roli na výhře měl strach…

Ve filmu byla například skvělá scéna zachycující první závod Strašných her nazvaný Toxická výzva. A protože strašidla mají za úkol proběhnout temný tunel kanálu, ve kterém se musí vyhýbat bodajícím ježovkám (což jejich tělu přináší nepříjemné zážitky), je už předem jasné, jaké hlášky mohly padat. Kniha se věnuje této scéně jen v několika větách.

Stejně tak musím zmínit paní Hňumalovou, maminku jednoho ze studentů, kterému strašení nebylo dáno do vínku. Její výskyt na scéně sice nebyl nijak pestrý, ale když už se objevila, pokaždé její slova vyvolala záplavu smíchu. Je sice pravdou, že knižní text nezachytí atmosféru stříbrného plátna, ale domnívám se i tak, že kniha mohla být rozvedena více a přiblížit to nejlepší, co se na filmu dalo najít.

Co naopak musím vyzdvihnout, je celá řada fotografií z filmu, kterými je titul naplněn. Na každé straně najdete alespoň jednu, což je výhodou, protože si příběh vlastně mohou děti sami přeříkávat. Stejně ale doporučuji, abyste se s dětmi na film nejprve podívali. Čekat ostatně nebudete dlouho. Do vydání DVD Univerzita pro příšerky už zbývají jen necelé dva měsíce (mimochodem, můj syn se těší tak, že si začal odškrtávat dny v kalendáři). Kniha je pak skvělým doplňkem, který vám doporučuji.

Na knize musím vyzdvihnout ještě jednu věc, která může při sledování filmu uniknout, resp. není čas se jí věnovat v potemnělém příšeří. Je tu ve velké míře zdůrazněno přátelství, jeho význam a vyzdvihnut fakt, že člověk nemusí být tím nejhezčím se slavným jménem, aby dokázal prodat své schopnosti a stal se oblíbeným. A možná právě o tom tento příběh malého jednookého strašidýlka je. Využít filmový příběh lze tak skvěle i k povídání s dětmi, což je podle mě daleko lepší než takové tituly, které se stávají bezduchými a nic neříkajícími. Mikeovy zkušenosti jsou totiž z velké části srovnatelné s běžným chodem ve škole…


Univerzita pro příšerky

Vydalo nakladatelství Egmont

Počet stran: 64
Formát: 205×285
Vazba: vázaná
Edice: Příšerky

Filmový příběh Univerzita pro příšerky si můžete koupit se slevou třeba zde.


Egmont ČR je v současné době jedním z největších vydavatelů dětských knih a časopisů na území naší republiky. Právě zásluhou Egmontu byly našim dětem představeny postavičky, které znal celý svět a které si děti rychle zamilovaly. Mezi ně bezesporu patří Kačer Donald, Myšák Mickey, Medvídek Pú a spousta dalších, jejichž příběhy po generace podporují dětskou fantazii. Svět Walta Disneye byl tehdejším dětským čtenářům v 90. letech téměř neznámý. Není proto divu, že mnohé děti lačnily potom, začíst se do příběhů těchto postav, což jim jako vůbec první společnost Egmont umožnila.