Už jsi viděl ufony?

Začalo to malým žertem, ze kterého se však vyklubala velká záhada. Pavel se zajímá o vesmír a mimozemské civilizace a moc si přeje vidět na vlastní oči létající talíř. Jeho mladší bratr Marek se společně se svým kamarádem Vojtou rozhodne, že mu jeho přání svérázným způsobem splní…

„Pojď si se mnou zakopat!“ prosil Marek svého staršího bratra.
„Neruš, čtu si!“ odbyl ho Pavel.
„A co čteš?“ vyzvídal Marek. Měl dlouhou chvíli a chtěl si s Pavlem aspoň povídat.
„O ufonech. Ale tomu ty nerozumíš. Vesmír je na tebe totiž kapánek složitej!“
„A co tam o nich píšou?“ nedal se Marek.
„Tak, různě. Jak nám dávají znamení tím, že dělají kruhy v obilí, ale my to ještě neumíme pochopit. Jak piloti nebo jiný lidi viděli létající talíře a tak,“ rozpovídal se starší Pavel.
„A oni jako fakt existujou?“ zapochyboval Marek. „Já jsem myslel, že jsou jenom ve filmech. Jako třeba čerti, vodníci nebo čarodějnice.“

Pavel jen zoufale pozvedl obočí a dál se začetl do knížky o záhadných kruzích v obilí a UFO. Nechtěl se nechat vyrušit hloupými otázkami někoho, kdo se o neidentifi kovatelné létající objekty vůbec nezajímá.

Markovi blesklo v očích. „A ty už jsi ty ufony viděl?“
„Ještě ne, ale strašně bych si to přál,“ odpověděl Pavel a dál se věnoval četbě.

Tohle Markovi stačilo. Po svačině zašel na návštěvu k Vojtovi. Vojta je jeho nejlepší kamarád. Je také čtvrťák. Marek chodí do áčka a Vojta do béčka. Ale bydlí blízko, a když jim vyučování končí ve stejnou dobu, chodí spolu ze školy domů.

„Ahoj, Vojto, nešel bys na chvíli ven? Potřeboval bych s něčím píchnout,“ hlásil Marek hned mezi dveřmi Vojtova bytu.
„Jestli hledáš někoho na práci, tak běž jinam,“ řekl Vojta a z legrace naznačil, že má obě ruce levé.
Marek se tomu zasmál. Vojtův smysl pro humor dobře znal.
„Můj brácha by chtěl vidět ufony!“
„Cože? Vypadám snad jako nějakej ufon?“ durdil se naoko Vojta.
„Co kdybychom si z něj malinko vystřelili?“ pokračoval Marek a potutelně se přitom usmíval.

Tohle byla pro Vojtu opravdová výzva. „To by šlo, to beru! Musíme to pořádně promyslet,“ řekl a ve spěchu si obul tenisky, aby mohli s Markem vyrazit ven. Došli až do parku, kde se posadili na lavičku.

„Brácha říkal, že nám ufoni dávají znamení tím, že kreslí kruhy do obilí.“
„Jak kreslí?“ nechápal Vojta.
„No pastelkami asi ne!“ rozčiloval se nad Vojtovou nechápavostí Marek. „Nějaké obilí si lehne, jiné zůstane stát a z letadla to pak vypadá jako dokonalý kruh nebo jiný obrázek, chápeš?“
„To chápu. Dokonce by se dal vymyslet i způsob, jak to napodobit, ale nechápu, jak tvýho bráchu dostaneme do letadla, aby se na to mohl podívat!“
Markovi vyskočila uprostřed čela hluboká vráska. „To já taky ne!“
„A létající talíř asi taky nemáš, viď?“ zeptal se zkusmo Marek.
„Talíř sice nemám, ale mám vrtulník na dálkové ovládání,“ odpověděl Vojta. Pak se zamyslel a po chvíli ticha vykřikl: „Už to mám. To bude pecka!“

Marek se lekl, až málem spadl z lavičky. Vojta se tomu musel smát. Podal Markovi ruku. „Jde se ke mně!“
Kluci se vrátili zpátky k Vojtovu domu.

Ukázka je z knihy Uf, oni přistáli, kterou vydalo nakladatelství Grada.

Je určená pro děti od osmi let. Setkají se kluci s mimozemšťany?

Napsal/a: Zuzana Pospíšilová