Ukázka z knihy: Poslední čarodějka – Královna stínů

Od chvíle, kdy se velká města pohroužila do stínů, je Catalina na útěku. Její magie je totiž to jediné, co může zachránit svět před zhoubou. Pojďte se začíst do ukázky z dalšího pokračování série pro mládež…

Catalina poslouchala. Odevšad byly slyšet výkřiky, všude byli lidé jako smyslů zbavení, protože začaly bít zvony ze San Amaro. Každý, kdo žil v Lisabonu, věděl, že když začnou tyhle zvony bít, blíží se nějaká pohroma, ale nikdo netušil, jaká je skutečná tvář tohoto neštěstí. „Je to Armada,“ pravil El Cuento, „a je tak mocná, jak jsem ji nikdy předtím neviděl.“

Catalina zrychlila krok, aby tmavou postavu před sebou neztratila z očí. Stín malíře map byl o mnoho rychlejší, než by byl sám Márquez. Už dávno to nebyl ten starý, trochu shrbený muž, byla to bytost neurčitého věku, z mrštné temnoty.
„Jak je to ještě daleko?“
Stín se na okamžik zastavil. „Už to není daleko, Catalino. Nuria Niebla nás očekává u chafarizu – kašny ve starém městě nedaleko uličky Beco do Mexias.“

Catalinino srdce začalo tlouct ještě rychleji.
Nuria Niebla!
Samo jméno ji naplňovalo nadějí.

Catalina přicestovala do Lisabonu jen proto, aby tu našla Nurii Nieblu. Neboť Nuria Niebla, stará mlžná čarodějnice, byla její babička. Byla to moudrá žena, která dokázala malovat živé mapy. Měla schopnost měnit svět, právě tak jako Catalina. A Catalina doufala, že se jí ujme. Nuria Niebla byla poslední, kdo dívce z rodiny zůstal.
Proto, jedině proto se svěřila stínu starého Márqueze. Proto teď za ním běžela klikatými uličkami.

„Odkud znáte mou babičku?“ zeptala se Márqueze a cítila, jak ji teplý večerní vzduch pálí v hrdle. Nebylo pro ni těžké vidět ve stínu malíře map svého mistra. Byl tady a byl skutečný. Byla to bytost s vlastní vůlí, která dokonce hovořila stejným hlasem jako starý kartograf.

„Nebyl jsem to já, kdo Nurii Nieblu vyhledal. Byla to ona, kdo našel mě.“

Catalina si pamatovala na večer, kdy se ve větrném mlýně objevil ohromný harlekýn. Zmocnil se Arcadia Márqueze. Muž, u kterého se cítila tak dobře, se pro ni náhle stal hrozbou. Zaútočil na ni jako dravec, a Catalině se podařilo jen s velkým úsilím utéct.

„Co se vlastně stalo?“ ptala se. „Co se to tehdy s vámi stalo? A co se teď změnilo?“
To byly otázky, které ji pořád pronásledovaly.
„Pamatuješ si na harlekýna?“ zeptal se Márquez. „Když tekoucí stín vteče člověku do očí, všechno se změní. To, čím kdysi člověk byl, je vypuzeno z těla a usadí se tam chladný stín prosakovače.“
Vznášel se neslyšně a chladně nad dlažbou z kočičích hlav podél bílých zdí domů. Cesta vedla mírně do kopce. „Stín se však v tomto okamžiku od těla oddělí.“
„Jak to myslíte?“ Catalina nechápala, co jí chce vlastně Márquez říct.

Zasmál se a znělo to jako chladný soumrak, který se snášel na staré kameny. „Já jsem to, co zbylo ze starého Arcadia Márqueze. Jsem všechny jeho vzpomínky, všechny jeho pocity, všechno to, co kdysi bylo tělem člověka. Ale nejsem Arcadio. Jsem stín, který byl kdysi jeho společníkem.
„Tomu nerozumím.“
Stín starého Márqueze přikývl. „Ani já tomu nerozumím.“
Chtěl něco dodat, ale vtom se zastavil a zaposlouchal se.
Hned nato zafoukal mírný větřík rozrušeně do Catalinina obličeje. „Černá Armada,“ zavanul El Cuento ustaraně, „začíná ostřelovat město temnotou.“

Catalina se zastavila.

---

Ukázka je z knihy Poslední čarodějka – Královna stínů, kterou vydalo nakladatelství Fragment.

Závěrečný díl napínavé fantasy trilogie! Zatímco přátelé Cataliny riskují své životy v nejhlubší poušti, vydává se dívka do Města stínů, kde vše začalo a kde žije prastará bytost, které nikdo neunikne. Mocná Královna stínů.Ta je možná klíčem ke všemu, co se teď na světě děje.

Jak dopadne jejich setkání? Zůstane svět zahalen stíny a temnotou nebo je ještě naděje? 

Napsal/a: Christoph Marzi