Nedávno jste si na VD mohli přečíst zhodnocení novinky z pera Zuzany Pospíšilové s názvem Kouzelná třída – příběh pokračuje. Nyní vám nabízíme i ukázku z této knížky…
Možná to zatím netušíte, ale školy jsou plné dobrých víl… A nejen školy pohádkové, ale i ty 
opravdické. Jestli se v novém vyprávění o kouzelné třídě opět setkáte s Jasmínou Bílou, není úplně jisté. Můžete si ale být jisti, že i tentokrát to bude příběh plný nečekaných kouzel. Za to, že si ho můžete přečíst, nezapomeňte poděkovat svojí paní učitelce.
Co myslíte, nepodobá se náhodou dobré víle? Vždyť naučit někoho číst je tak trochu kouzlo, které dennodenně přináší radost do života.
První den ve druhé třídě
Děti v jedné kouzelné třídě měly spoustu zajímavých zážitků. Každý nemá to štěstí, aby měl místo paní učitelky vílu. Paní učitelka Jasmína Bílá dokázala nemožné. Děti se díky ní všechno rychle naučily, a navíc se chovaly vzorně. Na konci školního roku za to dokonce dostaly pochvalu od pana ředitele.
Víly ale mohou být ve světě lidí nanejvýš rok. Na konci školního roku se proto paní učitelka musela se svými žáky rozloučit. Na památku jim ale věnovala kouzelné pero. Inkoust v něm nikdy nevyschne, a navíc dokáže napsat správné odpovědi v písemné práci. Žáci měli z dárku velikou radost. Po paní učitelce se jim ale bude docela určitě stýskat.
O prázdninách si děti užívaly sluníčka. Koupaly se v moři nebo v bazénu a jezdily na výlety. Kdyby věděly, že je uvítá jejich milá paní učitelka, která je ve skutečnosti víla, nejspíš by se do školy těšily. Teď byla situace jiná. Děti si přály, aby prázdniny nikdy neskončily.
Jejich přání se jim ale nesplnilo. Prvního září museli všichni žáčci do školy. A platilo to i pro žáky kouzelné třídy.
„Jsem zvědavá, kdo nás teď bude učit,“ špitla Maruška své spolužačce Adélce. Potkaly se při cestě do školy.
„Možná se vrátí pan učitel Starý,“ dumala Adélka.
„Já bych si přála, aby nás zase učila paní učitelka víla,“ posteskla si Maruška.
„Ty by bylo úplně nejlepší,“ přikývla Adélka.
Víc nestačila říct. Kolem ní se totiž prohnali spolužáci Stojka s Horákem. Když na ně nepůsobila kouzelná moc paní učitelky Jasmíny Bílé, byli z nich stejní darebáci jako dřív.
Málem Adélku porazili.
„Moc bych si to přála,“ zdůraznila Maruška a přidržela Adélku, aby neupadla.
Když děti dorazily do svých tříd, posadily se tak, jak chtěly. Každý chtěl mít nablízku svého kamaráda. Nikdo se nedržel zasedacího pořádku z minulého školního roku.
Ukázka je z knihy Kouzelná třída – příběh pokračuje. Více o titulu najdete tady.
Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě.
Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti.
Napsal/a: Iveta Pešková
